Čas pravdy.

13. června 2012 v 18:44 | Charlotte Evans
Ahoj. Všichni.
Mám ten dojem, že dozrál čas. Že bych už vás neměla tahat za nos, co se mě týče. Že byste se možná konečně mohli dozvědět, kdo jsem.



Správně. Tady na té animačce jsem já. A je vůbec nejčerstvější dokumentace měho já, protože dokumentuje to, jak zrovna teď vypadám. Sedím před počítačem v zeleném županu s mokrými vlasy po koupeli. Nejsem famózně krásná, chytrá ani nic jiného. Jsem zkrátka obyčejná holka, která sní, že jednou bude něco víc. Že jednou se bude klanět, přebírat nějakou cenu a pak, když bude odcházet z pódia, za ní přijde malá holčička s ruměncem ve tváři, která jí tolik připomene sebe samu z dětských let, a svěří se jí, že jednou chce být jako ona. Jenže ne. To se nikdy stát nemůže. Jednak nejsem vytrvalý člověk. Ač mě tolik baví psát, nikdy nedovedu nápad ke konci. A i kdyby, nemám odvahu. Jsem největší zbabělec pod sluncem a pokus o knihu bych dala přečíst malému okruhu lidí kolem mě. A ne, nestal by se žádný zázrak v podobě toho, že by známý tajně knihu vzal a odnesl nakladateli. Ne, to bych nedopustila. Přestože bych chtěla, aby má kniha obletěla svět, nenechala bych ji roztáhnout křídla. Ze strachu. A pak bych si jen říkala, jaké by to asi mohlo být.

Ale o tomhle jsem mluvit nechtěla. Ne. Chtěla jsem vám říct něco o mě. Jsem nestálá holka, která si hraje na osobu s náročným myšlením, kterému rozumí jen básnící a přesto je jen třináctiletý prosťáček. Ne, nejsem nikdo, koho byste si všimli v tramvaji. Nikdo, ke komu byste si sedli ve vlaku, protože by vám byl sympatický. Ne, tam venku představuju jen divné individuum se sluchátky v uších a širokým nosem skrytým v knížce hltajíc každé její slovo nevnímaje okolí.

Jak koukám, kolik vám všem je let, říkám si, jak jsem se sem vlastně mohla vetřít? Moni a Lily jsou jediné mladší, než já. Cloe* je stejně. Ostatním, s kterými se bavím, je minimálně čtrnáct. A rok je rozdíl. A co teprv patnáctileté a šestnáctileté holky, co už ví, co budou v životě dělat. Co já se s nimi mám co srovnávat? Ne, na to nemám nárok. A připadám si jako podvodnice, když se tu s vámi v pohodě bavím a v normálním životě bych kolem vás prošla s hlavou sklopenou pod strachem, že se na mě některý z vás jen podívá...

Vlastně nevím, co mělo být původním obsahem tohoto článku. V neděli jsem předchozí odstavce uložila a dnes nějak nevím, jak navázat. Vlastně už ani nemám, co říct. Takže sem zkopíruju informace, které jsem dala Nelien, když jsem jí dodělala dessign na http://nelien.blog.cz/

Charlie Evans je třináctiletá dívka žijící v jednom menším městečku nedaleko Plzně. Mezi její koníčky patří její šestiletá neteř, psaní povídek, focení, portrétování, hudba a čtení. Preferuje hlavně fantasy literaturu s dobrodružným nádechem jako je všem známý Harry Potter, knižní novinka Hunger Games, nepříliš známá dvoudílná sága z prostředí starověké Číny o Eonovi nebo až hororová fantazie, autora detektivek jako Mlčení jehňátek, jménem Kniha ztracených věcí. Nikdy si asi nebude opravdu jistá, co chce dělat, přesto se jí v mysli už mihly nápady jako spisovatelka, bytová dessignerka nebo členka organizace zabývající se pomocí lidem jako je Člověk v tísni.


A taky jsem si říkala, že vám přeci jen dám přečíst kus toho, co právě píšu přednostně před čímkoli...

Les. Jehličí. Kaluže. Všechno jsem si uvědomovala jen jako doprovodný jev toho jediného, co jsem opravdu cítila. Zoufalství. To bylo to jediné, co mě táhlo kupředu. Moje nohy pomalu skomíraly po kilometrech běhu, který jsem absolvovala jako štvaná zvěř. Hlava mi třeštila a přírodním překážkám kolem mě jsem se vyhýbala jen ztěžka a pomalu. Kdykoli jsem se zastavila, abych nabrala dech, popoháněly mě dopředu zas ty dusající kroky, které se mi za posledních pár hodin změnily v umíráček. Umdlévala jsem a věděla, že mě doběhnou. Cítila jsem, že už dlouho nevydržím. Zakopávala jsem o každý výmol i vlastní nohy. Dusala jsem ztěžka a setrvačností a já se modlila za zázrak, který se vzápětí dostavil.

(...)


Vylezu kus výš na té nesouměrné síti a začínám jí houpat. Nakláním boky zprava doleva a zleva doprava, což si musím v duchu stále opakovat, protože nervozita by mě jistojistě donutila zkamenět. Připadám si jako kyvadlo u hodin. Mechanicky hýbu tělem a soustředím se jen na hlasy, které se mi zdají být blíž. V zamyšlení si až o pár sekund později uvědomím, co znamená to podivné pohlazení po hlavě. Otáčím se, a při dalším ostrém zhoupnutí doprava se chytám provazu.
Cítím, jak mi hrubé lano proklouzává mezi prsty a rozdírá kůži na dlaních. Ale nemůžu si nechat uniknout šanci. Jen rukama ručkuji nahoru a povědomím mi už zase otřásá dusot nohou. Síť mě omezuje v pohybu, a tak se na okamžik jednou rukou pouštím, abych si konec sítě přehodila přes rameno.
Špatné rozhodnutí. Jakmile se levačkou dotknu sítě, cítím, že pravá zas začíná klouzat. Snažím se zachytit nohama, ale nejde to. Provaz je od nich příliš daleko a kroky blíž!
S trhnutím se zastavím nad drobnou nerovností v provazu a vidím, jak ten nasakuje mou krví z teď už zcela rozedřené dlaně. Rychle pouštím síť na rameno a levačkou si pomáhám nahoru.

(...)


"Kdo je to? Kdo jste?"
Nejdříve zkamením strachem, že někdo objevil můj provizorní a ne zrovna praktický úkryt v koruně stromu a teď uvažuje, zda mě sestřelit jako tu zrádcovskou žačku Pána Ferina spřádajícího plány proti trůnu nebo počkat, zda se na stromě neukryl některý z jindy nepříjemných obyvatel zdejšího lesa, který by však pro tuto chvíli mohl lapkům poskytnout důležité informace o místě, kde se právě s největší pravděpodobností nacházím. Když však postřehnu silnou bázeň v tomto hlase, chvilkovou úlevu okamžitě vystřídá úzkost. Vím dobře, kdy se takovýto strach objevuje i v hlasech nejsilnějších bojovníků. Ve snech. Jedině noční můry mají nad člověkem moc větší, než jakékoli pohrůžky života, které se nikdy nemusí stát pravdou. Ve snu člověk cítí strach v jeho nejsyrovější podobě, která pak zabředne hluboko pod kůži a hlodá jistotu člověka, o čemkoli dobrém, co se mu přihodí.
Ne, nejsem člověk, co lituje nepřítele. Nejsem měkota, co s mučením přestane ve chvíli, kdy se do křiku oběti poprvé vkrade ten zoufalý podtón jako varování před blížící se smrtí. Přesto mě ale z té neředěné tísně v jediných pěti slovech bodá u srdce a já se zatajeným dechem očekávám pokračování snového monologu, který se, přes den tolik tvrdému muži, krade skrz rty do ticha noci.
Vím, že se to nebude rovnat ničemu z toho, co píšete vy, ale... Přesto jsem chtěla, abyste viděli, že něco dělám, krom toho, že se snažím napravit své zppackané známky.
P.S.: Omlouvám se. Všem. Nečtu, vždy jen přelétnu prvních pár řádků, abych věděla, jestli žijete. U Illienel jen zírám, kolik toho přibývá a nestíhám komentovat...
P.P.S.: Illienel, co layout? Je na mém layovém blogu, stačí napsat mi na mail heslo...
P.P.P.S.: Ještě jednou se omlouvám, mám ve všem zmatek, tak kdybych tu psala nesmysly, prostě si jich nevšímejte.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cleo Cleo | Web | 13. června 2012 v 19:28 | Reagovat

Vlastně tak nějak nevím, co napsat. Jsem taky obyčejná, vlastně ještě obyčejnější než obyčejná. Takový odpad. Holka s velkým nosem, vysokým čelem, miliónem pih a průzračnýma očima. Přesně, jak jsi napsala - nikdo, ke komu byste si ve vlaku sedli, protože by vám byl sympatický od pohledu.
Ale... Jak to říct? Ve škole... Bude to znít fakt divně, ale ve škole si jako odpad nepřipadám. Možná to způsobuje moje kamarádka, kdo ví.
Každopádně, pro mě odpad nejsi a můžu k tobě jen vzhlížet... ;-)
Jo, ještě mi nebylo 13. Až 21. září. :-? :D Jsem malá holka, co o životě ví houby s octem a snaží se jím nějak proplout.
PS: Je to jen chyba mého pitomého compu, že se mi ty první dvě animace nezobrazují??

2 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | Web | 13. června 2012 v 19:31 | Reagovat

mě se taky nezobrazují

3 Penelope Carolin Olivier Penelope Carolin Olivier | E-mail | Web | 13. června 2012 v 19:36 | Reagovat

[19:32:00 | Upraveno 19:32:09] Penelope Caroline Olivierová: Hele Lotte, ty víš, co si o tobě myslím... :) Jsi milá, hodná, hezká a velmi chytrá. ;) Moc ráda si s tebou povídám, protože je s tebou legrace. Ty by jsi byla první, ke které bych si sedla ve vlaku. Co se týče zbabělosti,... Jsme na tom stejně. Bojím se sama jet kamkoliv protože se vždycky ztratím. Bojím se tmi a cizích lidí... Jen ty mi tu cizí nepřipadáš. Vypadá to, jako bych tě znala už alespoň rok. Jsem moc ráda že jsem tě poznala. :)
Děkuji za všechno...
                                                                       navždy tvá, Penn :*

4 Illienel Illienel | E-mail | Web | 13. června 2012 v 20:23 | Reagovat

Charlie :-) Lottie...jsem ráda, žes tento článek napsala, ačkoliv už jem toho o Tobě většinu věděla :-) Říkáš si, že ses vetřela mezi nás a jetli jsem to pochopila dobře, máš na mysli především "nás" starší. A víš co Ti povím? Já zase měla ze začátku pocit, že jem se vetřela mezi "vás" povídkářka, nadané holky, co skvěle píšou a jou moc fajn :-) Co jsem zjistila? To, co bych Ti chtěla říct. Na věku opravdu nezáleží :D Do svých 15 let jsem si vždy připadala příliš stará. Byla jsem "mezi svými" ne při blbnutí s vrstevníky, ale při vážných rozhovorech s vysokoškoláky, příbuznými a přáteli mých rodičů. V 16 letech jsem se pokusila "být šestnáctiletou holkou". Nevím, jak se mi to dařilo nebo ne, ale pravdou je, že v tuto chvíli mi zbývá už jen 5 měsíců do oslavy plnoletosti. A připadám si jako největší dítě na světě. Jako by mi bylo nějakých 12 (bez urážky, holky...nevidím na tom nic špatného, je to nádherný věk :-) ). Na tom by nebylo vůbec nic špatného, kdybych se neměla chovat spíše dospěle a rozumně, přinejmenším tak, aby to odpovídalo mému věku. Ale od doby, co jsem na blogu, cítím se pořád mladší a mladší. Zastavilo se to někde na těch 12 letech. A mám pocit, že si konečně "projdu pubertou", abych mohla vstoupit do toho "velkého světa!, kde jsem byla příliš brzy. Člověk prostě jen tak nemůže přeskočit období života. Každý si jím musí projít. Já jsem ho nechtěně přeskočila a proto se teď "vracím", abych to napravila :-) Takže ne, není to o věku. Kdo mě vidí, tipuje mi 14 let. Kdo čte mé výplody, tipuje mi (dle ankety) tak 13...a kdo mě zná a vážně si se mnou povídá, tipuje mi 18 apod. Ale kdo mě slyší v poslední době, tipuje mi Kroměříž :D
Ale teď jsem se nepochopitelně a trestuhodně sáhodlouze rozepsala o sobě. To jsem nechtěla. Klidně to smaž :-) Chtěla jsem Ti především říct následující...
Já sama Tě považuji za výbornou autorku, Charlie. Obdivuji Tvé nápady a cením i Tvého psaní a oproti tomu, co říkáš, Tvé vytrvalosti a aktivitě. Že Tě to pořád baví a píšeš. Další a další věci. Nepřetáváš. V tom je podle mě obrovský kus vytrvalosti. Neskončit u jedné povedené či nepovedené povídky. Zlepšovat se. Zkoušet. A přivádět svou literární tvorbu ke stále větší dokonalosti, což se Ti podle mě určitě daří :-) Já sama si nedokážu představit, že bych napsala takové množství skvělých povídek jako Ty. Já mám problém dopsat dvě rozepsané. Dneska přišel nápad, ale ještě nevím, zda budu mít odvahu se do něj pustit, jelikož je to originální (ne)fantasy (pokud něco takové vůbec můžeme u fantasy i nefantasy povídek říct). Ty jsi moc zajímavá, milá a velmi nadaná holka, se kterou by mi bylo ctí a radotí se setkat. Ačkoliv nevím, jetli bych ta s hlavou skloněnou nebyla já. Nechci znít jako přemoudřelý starý nadutec, ale na svůj věk mi přijdeš dost vyspělá a vážně obdivuji Tvou práci a takový milý humor, kterým je protkán celý Tvůj blog a vše, co píšeš (především úvody a povídání :-) ). A ještě něco Ti řeknu. Zbabělec nejsi už proto, že jsi tohle všechno napsala! :-) Ať už bude Tvá budoucnost jakákoliv, doufám a věřím, že bude šťastná a úspěšná :-) A pokud někdy dostaneš chuť to zkusit a opravdu začneš bojovat za vydání své knížky, ráda Ti pomůžu. Protože se těším na den, kdy si koupím v knihkupectví knihu s Tvým jménem (které zatím neznám) :D
To jsem se zase rozepsala...jestli nechceš, aby Ti tu tento komentář, kde se pořád nehezky rozepisuju o sobě, zabíral míto, klidně ho smaž :-) Zlobit se nebudu...
Co říct závěrem? Těším se na novou povídku a cokoliv dalšího z Tvé tvorby a na můj nový lay :-) A vážně moc se mi líbí Tvé designy a obrázky (především ty rozcestníkové a staré "obrázkové" u povídek, a u cyklu S očima...). Měj se krásně, ať se Ti povede "vyladit" známky (i když myslím, že to nebude potřeba :-) ) a užiješ si poslední dny školy (pokud to jde :D). Sluneční paprek pro Tebe, Lottie :-)

5 Illienel Illienel | E-mail | Web | 13. června 2012 v 20:36 | Reagovat

Tak tohle byl nejdelší kometář v mém životě :D

6 Surynka Surynka | Web | 13. června 2012 v 22:21 | Reagovat

Já si právě myslím, že je neuvěřitelné mít třináct let a psát takhle krásně, to bych já ve třinácti nedokázala, vždyť básničky, jaké píšeš ty, bych nenapsala ani teď :D Mně je patnáct, mám dvanáctiletou kamarádku, která sice moc nečte (vlastně vůbec) a má život na nic, ale kamarádím se s ní, přestože žije na Slovensku. A já žiju s tím, že se vypracuju a pomůžu jí dostat se z toho srab* ve kterém je (kvůli své matce a rodině, protože oni si prostě nikdy nebudou moc nic dovolit). A já žiju s tím, že jí jednou fakt pomůžu :-) Ale proč to sem píšu? Protože věk pro nás není důležitý. Nejde o věk nebo vzhled, jde o duši. A to si pamatuj. A jinak si nemyslím, že jsi obyčejná. Každý člověk je něčím hezký, výjimečný.. KAŽDÝ, i ty :-)

7 Cleo Cleo | Web | 14. června 2012 v 15:01 | Reagovat

[1]: Já věděla, že jsem na něco zapomněla! :D V první řadě - ten příběh, knížka, povídka či co je naprosto úchvatný! Ať se ti v jeho psaní daří a ať tě naplňuje. :-)
A v řadě druhé - taky se tak mezi ostatními cítím. Jako mladší, nepatřičná. A taky jako amatérka bez sebemenší špetky talentu na psaní... Ale co, stejně nechci být spisovatelka, to už jsem dávno vzdala. Mám teď jiný, stejně nesplnitelný sen. :-? :D Radši se na něj ani neptej...
Nejsi obyčejná Lotte, jsi naše. :-) Skvělá povídkářka a ještě lepší holka, která odpovídá na mé... ehm... "úchylné" otázky. :D :D

8 Chloe Chloe | Web | 14. června 2012 v 18:36 | Reagovat

Já...nevím, co bych na to měla říct. Snad jen...já vážně nevím. Nedokážu pochopit... Ani jedna z nás tu není famózně krásná, chytrá ani talentovaná. Jen...dřív jsem byla taková. Chodila se sklopenou hlavou, v závěsu za všemi ostatními. Nechala jsem sebou zametat a bála se prosadit vlastní názor. Ale proč? Proč, proč se sakryš podceňovat. Právě, je ti třináct. Víš co jsem já psala ve třinácti? Jsi talentovaná. Víš jak jsem já vypadala? Jsi krásná, mnohem krásnější než já nebo kdokoliv jiný. A víš co jsem měla na vysvědčení? Jsi chytrá. Tak proč říkáš, že jsi horší, než my? proč nám tu chceš tvrdit, že nikdy nemůžeš dosáhnout toho, abys byla vzorem pro někoho jiného. Můžeš. Ale k tomu potřebuješ jen sebevědomí, ostré lokty a vůbec... Dřív jsem si myslela, že se tak musíš narodit, ale není to pravda. Stačí se jen naštvat. Přijít na to, že jsi vlastně mnohem lepší, než všichni ostatní. A půjde to snadno, nemusíš mít strach ;-)
A že nevíš, co budeš dělat? Na to časem přijdeš. Někdo to ví hned od školky, někdo ani ke konci střední :-) Ale určitě najdeš něco, co tě bude bavit.. A to není důvod, proč bys byla míň vyspělá či co, než my.
Jak už jsem napsala na skypu, tohle miluju. Chtěla bych tolik číst víc...! Je to perfektní a rozhodně by se našlo jen málo příběhů, které by se k tomu daly přirovnat.
Takže pár rad na závěr: Neboj se zvednout hlavu. Neboj se prosadit si vlastní názor. Být hnusná na ty, co si to zaslouží. Přiznat si, že jsi mnohem lepší než my a kdokoliv další. Držím ti palce zlato. Jsi jedna z mých nejlepších kamarádek. Mám tě ráda a věřím, že za chvíli bude zase všechno v pořádku. Budeme tu pro tebe vždycky. Cukej se jak chceš, ale jsi naše. A já tě nikdy nedovolím říkat, že to tak není :P :D :-) Mámě tě rádi :-)

9 Mai Mai | Web | 14. června 2012 v 21:47 | Reagovat

nebudu říkat nic o sobě, protože bych musela zmínit, že jsem šílenec. a to doopravdy. a nebo nemocná. bojím se toho.
ne, už dost. znáš aspoň část mě, nebudu se připomínat. ale víš, já nejsem člověk, který by dokázal komunikovat s ostatními. prostě to nedokážu, je to vlastně takový psychický blok, takže věz, že v tom nejsi jediná.
Budu citovat: „Kdybych byla Voldemortem, snažila bych se, aby sis připadal sám.“
A to je velká pravda. Nikdo z nás není tak sám, jak si možná připadá a ty víš (nebo jsem si to aspoň myslela), že bych tě v ničem nenechala, stačí mi jen cokoliv říct.

Ten příběh vypadá úžasně. Sice neznám žádné další podrobnosti, takže je to hodně vytržené z kontextu, ale líbí se mi to.
Nevzdávej se. To je jediné, co ti teď můžu říct.

10 Juliet Rocks Juliet Rocks | 15. června 2012 v 22:41 | Reagovat

Tohle bylo snad poprvé, co jsi nám o tobě něco prozradila! :))) I když s mnoha věcmi nesouhlasím. Nepodceňuj se tak. Píšeš nádherně a mě se ani v 16 letech nesní o tom, že bych byla stejně dobrá jako ty. ;) A to, že je ti málo? Že se se staršími nemáš právo bavit? Hloupost. Každý je přeci tak starý, jak se cítí. ;) A já bych stopro řekla, že je ti víc. :D I když to je vlastně fuk. Z těch pár ukázeček vidím, jak to bude suprový. :) Je to fakt moc moc hezky napsaný, ale totálně nevím, o co půjde. :D Ale líbit se mi to nejspíš bude. ;) :) Přidej to prosím. :)))

11 Kallia Kallia | Web | 21. června 2012 v 11:12 | Reagovat

Tak, hned na začátku se přiznám, ty slohy, co tu psali přede mnou jsem nečetla - žádná novinka, že? :)
Pak se přiznám i k tomu, že jsem u tebe dlouho nebyla, ale to není nic ve stylu, že by se mi nelíbila tvá tvorba, právě naopak, žasnu, jak někdo ve tvých letech píše takhle nádherné věci. Klidně se semnou o tom hádej, ale už jsem ti to říkala... je ve 13ti psala příšerné věci, naivní, trapné, dětinské, ale ve tvých je už dost velká dávka dospělosti a dá se říct i nezasněného pohledu na život. Není pochyb o tom, že nadání na psaní máš... !!! A budu se s tebou o tom hádat. A jestli mě chceš naštvat, ok, ale potom nedostaneš vlastnoručně podepsanou knihu s věnováním! :-P

Ale pokračujme dál... Ty obrázky mi nejdou, takže mě zlobíš. :)
Jinak... proč? Proč si myslíš, že to nezvládneš! Ach bože holka, je ti 13 let, puberta před sebou, kdybys dotáhla nápad ke konci, budu tě obdivovat, klanět se ti k zemi a říkat si, že já nemám šanci psát knížky, že bych to měla zabalit dřív, než se do toho pustím, protože se podívej na mě! Píšu přes 7 let a dopsala jsem asi 4 kapitolovky! A že jsem jich psala hodně! Možná nebudu přehánět, když nadhodím, že jich bylo jistě kolem 50.
Uznávám, dotáhnout příběh do konce je mazec, pro mě stále tomu tak je... ale když to nezkusíš, nic nezjistíš... když neriskneš, nic nezískáš. A to nic není něco, co by sis mohla zarámovat. Raději si nabij čumáček tím, že se ti to nepovede, než když to ani nezkusíš. Prostě si začni psát do počítače a pak se uvidí...
Mimochodem, kdybys to napsala, doufám, že budu v tom okruhu těch, kterým to pošleš :) Sice se spolu moc nebavíme, známe se jen z komentářů a článků, ale to neznamená, že nejsme kamarádky, ne?
Přála bych ti to, aby se ti tvůj sen splnil, ale přece jen, jsi ještě mladá, ty k tomu dojdeš... :) Kdybych si nedupla, možná bych knihu vydala až na stará kolena, ale momentálně nade mnou je takové nutkání, kdy tu kniho musím vydat, nechci zklamat samu sebe, že jsem se na to zase vyprdla...

Jsi strašně sebekritická. Opakuju se, ale jsi mladá... užij si pubertu a nelámej si hlavu s tím, jaká jsi... ano, je to jistý problém, ale s tím vším se musíš porvat a poté, po jisté době, z toho vyjdeš jako dívka a žena, která bude vědět, co chce... ale musíš si tím projít. Nikdo z nás za mlada nebyl dokonalý, nebyl geniální (dobře, někdo možná, ale ti šílení blázni, co počítají kdo ví jak vysoká čísla z hlavy atd, jsou většinou pro život nepoužitelní. :D), ani já ne...

Ohledně srovnávání s ostatními, chyba!!! Taky jsem se srovnávala se Zasněnou - píše líp, má propracované příběhy, ví přesně, co chce napsat... a je schopná se donutit k tomu, aby to napsala. Jenže tohle je styl života, který ubíjí... jsi originál, každý jsme jiný a nemůžeme se srovnávat, protože to je prostě nemožné. :)

Asi jsem ti moc radosti neudělala... ani nevím, jestli tu potkám nějakou odpověď, ale asi ne :) Dyžtak mi napiš na FB.

PS: to, co jsi napsala, bylo krásné, dokonalé... něco, co ani já nezvládám psát a když, tak se musím soustředit a snažit se... jsi prostě nadaná. :)

12 Lilyan :( Lilyan :( | 21. června 2012 v 14:22 | Reagovat

Jediné co se dá říci milá Lotte je to, že to nechápu. Tedy chápu, ale mám v tom zmatek. Bude to v tom, že mám ve všem zmatek, ale o mě tu přeci nejde. Jde tu o tebe. Víš já bych si k tobě ve vlaku sedla. I přes ten věkový rozdíl (o rok) jsi mi sympatická. Ohledně toho strachu každý se něčeho bojí. Já se bojím hodně věcí. Sedla bych si k tobě do vlaku to ano, ale ,,Ahoj jsem ____" bych neřekla. Ano mám strach z vlastního projevu. Na blogu je to jiné. Každý píše co chce. Každý si na něco hraje. Mě se líbí, že ty se nestydíš. Nebojíš se a to já cením! Oceňuji to a co více dodat. Jsi perfektní. Pochybuju, že za rok budu psát tak jako ty. Grafika mi vůbec nejde a ty? Jsi perfektní ohledně psaní, chytrosti a zkrátka všeho. A pokud má někdo problém s tebou a tím jak se chováš tak co je ti přeci po tom? Jsi jaká jsi a to je IN. Zkrátka být originální je IN. Být samotářská zase tolik ne, ale každý si tím musí projít. No víš kdybych tě znala jsem si jistá, ne já vím, že by jsme byly i přes věkový rozdíl kamarádky. Jsi mi sympatická, milá holka, která je originální a skvělá. A co se vzhledu týče nikdo není dokonalý. Nemyslím, že by ti tenhle komentář promluvil do duše když tu všichni píšou slohové úkoly, ale někdy i méně je více. Ahoj Lotte a hodně štěstí...

13 Sweet Sweet | Web | 21. června 2012 v 15:27 | Reagovat

Máš moc pěkný blog. Design jsi si dělala sama? Moc to obdivuji, žel.. Neumím je a tudíž je pro mě blog.cz tabu :) Ale opravdu pěkné.

14 Coralin Coralin | Web | 24. června 2012 v 23:19 | Reagovat

asi je to mierne od veci, a  neviem, či to aj robíš, ale nespriatelíš? všimla som si tvoj blog v zozname vo fanklube na HG a mali sme vlastne rovnaké obľúbené postavy a rovnakú nenávidenú postavu :D okrem toho som si toto prečítala a máme toho veľa spoločného :) vlastne si mi celý tento článok iba hovorila z duše, a ak mám povedať pravdu, až ma to trošku vydesilo :)

15 Viollet Viollet | Web | 30. června 2012 v 18:31 | Reagovat

Po přečtení tohodle článku mám takový pocit, že máš až příliš sražené sebevědomí, a přitom úplně zbytečně. Proč se tak podceňuješ? Hlavu vzhůru! :-) Vždyť věk je jen nepodstatné číslo a podle mě jsi na správné cestě, jdi si za tím, co tě baví, a neohlížej se na ostatní ;-)

16 nel-ly nel-ly | Web | 9. července 2012 v 17:04 | Reagovat

nefunguje mi to... asi jdu pozdě, takže se budu muset orientovat jen podle facebooku a kdyby ne, tak stačí takhle... zdravá sebekritika je fajn (a hodně lidem chybí), ale nesmí se to přehánět ;-) a už vůbec ne, když to není potřeba
co se týče věku, myslím, že na něm nezáleží (kdyby ano, ěmal bych se jít někam zahrabat, když tu vzdychám nad povídkama o pět let mladších holek, které mě zdaleka předčí :D) a jestli ano, tak se každý rok mění ;-)

jinak krásný lay, když už jsem u toho, moc jemný atd. říkala jsem si, jestli jsem vlezla na správnej blog :D

17 Životní pojištění Životní pojištění | Web | 25. června 2013 v 21:02 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama