Hoří.

31. května 2012 v 18:25 | Charlotte Evans
Ahoj, všichni.
Ano, žiju. Jste rádi? Já celkem jo. Teď mám celkem dobrou náladu, protože zítra máme jen tři hodiny a pak bych měla jít na Temné stíny a Čajuška tu byla, s Chloe jsem se bavila... Vy ostatní jste mi ovšem taky chyběly, když jsem se tu neukázala. Ale já píšu. Tedy... Snažím se o něco, jako knížku. Když budete chtít, dám vám sem úryvek.
Horší zprávou je, že můj počítač, co jsem dostala k Vánocům, UŽ JE ZASE V OPRAVNĚ! Nevím, proč. Byla jsem na něj opatrná, když se vrátil z opravy prvně. Hodně opatrná. A přesto to nestačilo. Ono už se mi v první chvíli zdálo, že jsou trošku porouchané repráky. Pak byl internet pomalejší a pomalejší, až mi občas nešla přehrávat videa na youtube.
Má "knížka" mi ale zůstala. Naštěstí. Neměla jsem toho napsáno moc, ale mám pocit, že takhle bych to už znovu nenapsala. A zůstaly mi i kusy povídek, co jsem posílala Penn. To je ale vše. Finální verze laye pro Nelien je v tahu. No, nevadí, zatím jí nastavím tu první, a uvidí se. Ona mi to odsouhlasila.
Asi vás už štvu popisováním mého života, co? Nebojte, už to nebude na dlouho. Jen jsem chtěla říct, že jsem se dnes při dějepise pokusila o cosi jako perokresbu, takže ji sem možná taky dám. A navíc mám rozpracované portréty Harryho Stylese, Blainea Andersona z Glee, Kurta z Glee, taťky a neteře. A taky zas hodně čtu. Teď zrovna hltám Prokletí gobelínu - vypadá to zajímavě. No, teď už ale k tomu, co měl tento článek vlastně obsahovat:
Napsala jsem něco, co... Co nevím, co je. Kdyby někdo věděl, kam to zařadit, nechť se dá slyšet v komentářích. Já to vidím jako kratší podobu povídek, které se recitují na recitačních soutěžích... Ale co to je? To záleží na vás! Teď už nebudu rušit. - Přišla Penny, a já ji musím uvítat aspoň slovně na chatu.


Hoří. A ty jen stojíš fascinovaný tou hrou světla. Dýchací cesty ti spaluje horký vzduch, ale ty to nevnímáš. Plameny pohlcují to, co ti bylo nejdražší, a ty máš přesto chuť, stát se jedním z nich. Mihotat se ve větru a hrozebně se vzpínat nad vystrašenými lidmi, zvířaty i tím, co zbylo.
Tolik jasných odstínů na jednom místě. Dělají se ti mžitky před očima. Pořád ten oheň vidíš. Jeho odlesky. Plamen tě pohlcuje, přestože stojíš daleko od sutin tvého bývalého domova. Stravuje tě zevnitř, tak je silný.
A najednou vidíš, že je něco špatně. Vidíš ostatní, ploužící se pomalým krokem. "Královna je mrtvá!" bleskne ti ihned hlavou, protože přesně to's čekal, že se stane, když jsi viděl první snítko vzplanout. A přesto ti v prvotním šoku zkamení nohy. Pak se ale připojíš k ostatním, kteří už se ani nenamáhají sledovat oheň.
Připojíš se k nim a začínáte znovu. Kousek po kousku se vše snad vrací do normálu. Až na tu jedinou věc. - To, že stará královna je mrtvá. Budete potřebovat někoho jiného na její místo. Někoho, kdo bude velet novému mraveništi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Penelope Carolin Olivier Penelope Carolin Olivier | E-mail | Web | 31. května 2012 v 18:52 | Reagovat

Ten PC mě mrzí,... :-( Ale povídko drabblík je povedený. ;-) Je zvláštní, ale krásný. ;-)
Děkuju... :-)

2 Illienel Illienel | E-mail | Web | 31. května 2012 v 19:46 | Reagovat

Krásné a zajímavé, s myšlenkou a pěkně zpracované, jako vždy :-) Zařadila bych to jako double drabble (i když kratší...). Tvoje úvody mě vždycky baví a zajímají. Je fajn dozvědět se, jak se máš a co je u Tebe nového. Ty starosti s počítačem mě opravdu mrzí. Snad už ho pořádně opraví a přestane zlobit. Na novou "knnížku" i perokrebu se moc těším. Jsem zvědavá, čím nás zase překvapíš :-) Protože Ty stále překvapuješ svými nápady, kreativitou a tvůrčími schopnostmi :-) Jen tak dál. Ať se Ti daří, Charlie...

3 Moni Moni | Web | 31. května 2012 v 20:09 | Reagovat

Ani na chvilku mě nenapadlo, že by to mohli být mravenci, ani na chviličku... Ale povedlo se :D Na perokresbu se těším ;-)

4 Surynka Surynka | Web | 31. května 2012 v 20:30 | Reagovat

Teda... hodně zajímavý a nezvyklý téma :-) Vůbec by mě nenapadlo, že se jedná o mravence :D hezká práce zapracovaná do zajímavého prostředí :-)

5 Mai Mai | Web | 31. května 2012 v 20:46 | Reagovat

Moc ráda se dívám do ohně. kdysi dávno, když jsme ještě neměli televizi, zato krb, jsme se s bráškou dívali do plamenů a říkali jsme tomu Večerníček. Patří mezi moje nejkrásnější vzpomínky na dávné dětství, na doby, kdy ještě nebyla žádná zoufalá bláznivá Mai ani tahle troska, kdy jsem ještě byla malou Terezkou, která žila ve svém vlastním světě a nic ji netrápilo, a byla sice naivka, ale zato šťastná. Tehdy jsem plakala i pro každého zašlápnutého mravenečka a plácnutého komára...
Než se ze mě stala tahle potvora...

6 Mai Mai | Web | 31. května 2012 v 20:48 | Reagovat

Vlastně jsem nenapsala nic k článku. ta povídka byla úžasná, a kdyby se mi povedlo tě někdy potkat, byla bych neskutečně šťastná...

7 Juliet Rocks Juliet Rocks | 2. června 2012 v 15:47 | Reagovat

Páni... Tak to bylo... Hodně zvláštní. ;) Nejdřív jsem myslela, že je to člověk, pak mi ale bylo divné, jak se chová - že nekřičí kvůli žáru, že neutíká pro vodu, že neutíká, aby se zachránil. To s tou královnou mi osvětlila poslední věta a musím říct - úplně jak z toho filmu - Život brouka myslím? ;) Dooost drsný, fakt někde na přečtení. :)

8 Chloe Chloe | Web | 3. června 2012 v 9:22 | Reagovat

Jak už jsem napsala, je to vážně nádherné. Lepší hru slov jsem doopravdy ještě neslyšela, všechno je plynulé, navazuje na sebe, nejpřesnější a nejvhodnější termíny... Prostě naprosto úžsné dílo. Vypadá to jako úryvek z knihy nějakého špičkového spisovatele :-) Kam to zařadit vážně nevím, ale věřím, že si nějak poradíš ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama