
Odvaha není o smrti a smrt není o odvaze...
22. dubna 2012 v 20:04 | Charlotte Evans | Jednorázovky
Komentáře
Ach, Draco, to je případ k nevyléčení... Trdlo jedno
A povídka byla skvělá, takže já myslím, že není co řešit
Klidně bych si hned přečetla další, ale musím ještě sesmolit aspoň nějaký kousek kapitoly k Lorem nebo BH, no.
Je tady ještě tolik povídek, které jsem od tebe ještě nečetla a čekají. Měla bych s tím čtením pohnout
![]()
Charlie, jsi normální?
Jak bych se mohla urazit? Děkuji za věnování, i když mi to rozhodně nedlužíš!
Když se mi něco líbí a mám čas, tak komentuji. A u Tebe se mi zatím líbí snad všechno. Každopádně mě to velmi potěšilo
Přiznám se, že jsem tuhle jednorázovku četla asi třikrát, než jsem byla schopná ji pořádně okomentovat. Nějak mi to hlava nechtěla všechno pobírat. Líbí se mi to. Moc. Je to dost depresivní. Některé myšlenky, které jsi tady osvětlila...Líbilo se mi, jak na začátku bylo všechno takové nejasné a postupně člověk začínal tušit. Líbilo se mi vysvětlení Dracova stavu. Ty zmatené pocity, horečnaté myšlenky, snažící se najít východisko. Rozdílný pohled, vnímání těch dvou. Harryho zachráncovský komplex a odmítavý postoj ke smrti. Draco, který chtěl být odvážný. Svobodný. Nechtěl jen tak těžce přežívat. Nepochopil však hlavní věc, kterou Harry krásně vyjádřil v polední větě - Odvaha je žít! Kéž by všichni měli tu správnou odvahu. Kde se vůbec vzala ta nesmyslná domněnka, že odvahou je zvolit smrt? Zase už se nějak nechávám pohltit filozofováním, promiň. Chci říct, že to bylo skvělé (ač se mi nelíbí, co se tam dělo
), vybrala jsi bezvadné postavy, jsem ráda, že jsi zase něco napsala (i když nechci, aby ses do psaní nutila), bylo to zajímavé a podnětné a určitě si to ještě někdy přečtu ![]()
ne, věnování mě rozhodně neurazilo, prábě naopak, moc jsi mě potěšila. akorát nevím, co si budeš myslet ty, když ti řeknu, že jsi dost dobře vystihla moje „stavy šílenství“
opravdu se mi často honí hlavou něco podobného, co Dracovi, a často jsem si nadávala do zbabělců. a právě to, co je v poslední větě, mě často dělí od nějakého zbrklého činu. není to dávno (vlastně to byl ten článek, o kterém mluvila Illienel), kdy jsem se rozhodla vymazat sama sebe. přestat psát (na blogu bych ale pořád byla přítomná) a to, že jsem zahodila tužku mi pořád vydrželo. pletení jsem nakonec vytáhla, ale na žádné další vytváření už nesáhnu. ne. všechno ostatní zmizelo. jen k psaní jsem se vlastně nakonec vrátila.
ne, už jsem nenávratně jiná a přes tu bolest se vrátit nehodlám. už nejsem ta stará Mai.
mimochodem, neřekla jsem, že zmlátím tebe, ale každého, kdo mě naštve, a to zahrnuje poněkud větší okruh lidí, i když nepopírám, že mě taky umíš někdy vytočit. a toho baziliška nikdo jíst nebude, to v žádném případě. i když někdo možná považuje za lahůdku shnilé maso, nechci, aby pak někdo umřel
Wow. Přečetla jsem to a pak asi hodinu civěla do monitoru neschopná slova. Bylo to svým způsobem fascinující. Jak se člověk poznává v postavách a ví, že to dělají špatně, ačkoliv v realitě by si to nikdy nepřipustil...
Nicméně...ta poslední věta mě dorazila. Napíšu si ji a přilepím vedle postele, protože...
Jinak napsané to bylo krásně. Klobouk až na zem (a lopatu do ruky) ![]()
[1]: Díky
V Pottermore? Když ti přijde mail, prostě procházíš jednotlivé kapitoly HP. - Mai dělá návod: http://povidky-maitsuki.blog.cz/1204/pruvodce-po-pottermore
[2]: Moje trdýlko, no
Ježiš, kujůůů
A to mi připomíná... Já bych k tobě asi taky měla jít číst... Sakra, ten čas!
[3]: Nejsem
A dlužím ti víc, než si možná uvědomuješ
Vážně? To si beru jako pochvalu. Mám ráda, když se nad povídkami přemýšlí... A autora ještě víc potěší, když ty myšlenky uvidí sepsané v komentáři. Takže příště filozofuj zas
[4]:[5]: Držím palce v cestě za objevením sebe sama. Věř mi, že už bys opravdu měla vzít na vědomí, jak úžasný člověk jsi. Nechť ti v tom pomáhá Nebelvír
A kdyby tě to zajímalo, ve Starověkém Římě byla oblíbenou pochoutkou polévka ze zkažených ryb
[6]: *polk* Vážně, vážně, vážně děkuju. Jsem ráda za takové reakce od spisovatelek, jako jsi ty
- Což neznamená, že ostatní nejsou, ale... Ty jsi prostě Chloe a moje spřízněná duše. Hotovo!
A lopatu ti nedám
Nejdřív se musím zahrabat kvůli Pennině dessignu! ![]()
Mě se to líbilo. Je to hodně dobré. A výborně napsané. Děj plyne tak přirozeně a volně. Dobrá práce tato povídka.
Už jen tím, že je to Draco, jsi mě dostala. Konec se mi líbil moc, mělo to takovou báječně hořkou příchuť a to já můžu. Jinak se mi to líbilo celé, povedená práce. :)
Hm... Zajímavé. Musím o tom dost přemýšlet. Bylo to hodně inspirativní a svým způsobem ano, pravdivé. Tedy vlastně úplně pravdivé. Smrt není o odvaze a odvaha o smrti. Ano. Souhlasím.
[7]: když chceš tak mermomocí jíst zkažená jídla...
jasně, že mi Nebelvír v něčem pomohl! sebeoslovení zbabělec (dříve asi nejčastější) teď vystřídala slovíška jako tupec a hlupák a podobně. toť účinek zařazování ![]()
[11]: a ještě jsem zapomněla na „husu hloupou“. tak se podle mě momentálně jmenuju


No docela já osobně bych to jako urážku asi brala, ale každý to bere jinak.Jednorázovka jedním slovem WOW..
Píšeš skvěle a otázečka co mám v Pottermore dělat?