DMD: Já tě chytím!
14. dubna 2012 v 21:34 | Charlotte EvansTak... Jul si mi minule stěžovala, že to bylo moc smutné, tak tu mám něco... No, nechci říct veselejšího... Ale prostě, doufám, nesmutného :D
Enjoy, sweeties ;)
Běžel.
Čvach, čtvacht.
Nepříjemně se bořil do bláta.
Čvacht, čvacht.
Snažil se, ale jemu se stále nepřibližoval.
Čvacht, čvacht.
Sledoval, jak se provokativně vrtí, jakoby se jeho marné snaze smál.
Čvacht, čvacht.
Zavrčel netrpělivostí, když mu nohy nestačily k dosažení cíle, hmátl po něm zuby.
Čvacht, čvacht.
Viděl jen jeho uprostřed mlhy rozmazaného okolního světa.
Znaveně se svalil do kaluže. Nedokázal ho dohonit. A ten škodolibec zastavil taky. Zatřepotal sebou, načež ulehl kus od něj.
"Tohle dělá často?" zeptala se mladá dáma pána s vodítkem.
"Často." zněla odpověď.
A oba smířeně sledovali psův elán při nové honbě za vlastním ocasem.
Komentáře
To je hezký
Naprosto obvyklý téma, v tvém podání najednou ožilo a moc se mi to líbí
Zároveň je to trošku vtipnější... jak si ocas nikdy nechytí
Moc hezký! ![]()
Skvělý. Nejdřív jsem si myslela, že se dva fakt honí. Ten konec tomu dá úplně nový rozměr. ![]()
Jůůů!!! No tak tohle je nádherný!
Až na konci mi docvaklo, že to byl pes a musela jsem to číst znova.
![]()
To je dobrý!
Souhlasím s Juliet, došlo mi to až na konci. ![]()
úplně tam toho Tichošlápka vidim
bezvadný, nejdřív jsem byla taky zmatená, co to má být, ale pak... ![]()
Krásná povídka. Vážně, na začátku jsem přemýšlela, jaké drama to bude (i přes to, co jsi napsala v hlavičce), ale nakonec mě to vážně rozesmálo. Pes honící si ocas by mě vážně nenapadl
![]()


Tak to bylo dobré! Ještě teď se culím jako blázen...
Vůbec by mě to nenapadlo, nebýt toho konce... Zkrátka: moc se ti to povedlo, a na vtipnosti, si myslím, ti tam nic neubíralo
Bylo to skvělé
Těším se na další 