1. Kapitola: Světlo v nedohlednu

2. ledna 2012 v 13:38 | Charlotte Evans |  Omnia vincit amor
Ahoj všichni...
Tak jsem včera koukala na anketu u "Nové kapitolovky", kde teď vyhrává Omnia vincit amor, a to o 3 hlasy nad Navzdory a o 4 nad Tajemstvím. Říkala jsem si tedy, že bych mohla začít psát... Je to divné, zmatené a nepochopitenné, ale to bude asi tím, že hlavní postava má mít stejné povahové vlastnosti jako já, protože jsem to de facto já... No, ať se líbí a nebude Vám dělat problém, napsat k tomuto komentář...

P.S.: Zasněnka mi už dodělala obrázek, a nevím, jestli jste si ho už všimli... Takže tímto jí děkuju :)

P.P.S.: Právě kvůli tomu obrázku je první kapitolka pro Zasněnku, snad se neurazí :)




Klap, klap! zněly mé kroky po mokré, kamenné dlažbě v deštěm pokropené ulici.
Zoufale jsem se rozhlížela okolo sebe, a hledala záchytný bod. Světlo. Bezpečí.
V dáli jsem spatřila lampu a u ní kdosi stál. Přidala jsem do kroku a oči měla upřené jen na onen světlý bod vpředu a člověka u něj.
"Tati!" zaostřila jsem na osobu u lampy, načež ona kývla a zamávala mi.
Jestli jsem doteď běžela, teď jsem měla chuť rozletět se. Píchalo mě v bboku, ale já neustávala. A světlo se nepřibližovalo.
"Tati!" zvolala jsem znova, a ani nevím proč, se mi z očí spustily slzy.
"Tati." hlesla jsem, a pozorovala jeho siluetu pomalu se mi ztrácející ve tmě, až... lampa zablykala a zhasla.
"Tati! Tati! TATI!" křičela jsem do temnoty a mě se zničehožnic podlomila kolena a já klesla na chodník.
~*~
"Lotte! Lotte! Prober se, je to jen sen... No tak..."
"Tati?" zvedla jsem oči k mému zachránci od té hnusné noční můry.
"No tak, už je dobře... Co se ti to zdálo?" ptal se s jemným a starostlivým úsměvem na rtech.
"Nic." špitla jsem, a radši sklopila hlavu. Připadala jsem si trapně... Vždyť se nechám utěšovat, jako malé děcko! Já jsem přece ta drsná puberťačka, které se nezdají noční můry a už vůbec kvůli nim nebrečí! "Nejsem malý dítě! Jdi pryč, nepotřebuju, aby mě někdo utěšoval!" sykla jsem, ale hlavu jsem nezvedla.
"Když myslíš." řekl on vážně, ale já jsem před očima měla ten jeho důvěrně známý úsměv, který měl jistě na tváři, když opouštěl místnost.
Usmála jsem se, a vytáhla si zpod polštáře rozečtené Snílkovy představy a četla...
Asi po hodině mi ale moje břicho dalo najevo, že bych si třeba mohla dát snídani. Vydala jsem se dolů, do kuchyně, když tu jsem z ložnice rodičů zaslechla vzlyky.
"Mami?" zavolala jsem tiše, přestože táta už musel být v práci, takže jsme byly doma samy.
Odpověď jsem nedostala, a tak jsem bez vyzvání došla ke dveřím a opatrně vzala za kliku.
Mamka seděla na posteli a otřásala se hlasitými vzlyky.
"Mami... Co je ti?" přistoupila jsem k ní opatrně a ona ke mě napřáhla ruku s dopisem v rozlepené úřední obálce.
"Vážená paní Evansová, s lítostí Vám oznamujeme, že Váš manžel byl dnes ráno zasažen kletbou Avada kedavra, když bystrozorští pracovníci dělali zátah na jednoho kouzelníka na straně temna. Ministerský náměstek F. Strable." přečetla jsem tiše, pak mi dopis vypadl z rukou a já zírala do prázdna.
Táta. Můj táta... Nemůže být mrtvý! Ne!
Ani jsem se na mamku nepodívala, a vyběhla jsem z ložnice, rychlými kroky jsem přešla do svého pokoje, kde jsem vyrazila k posteli a okamžitě se na ni sesypala.
Lehla jsem si na záda a němě hleděla na strop, abych na to nemyslela.
Nešlo to. Ani jsem si neuvědomila, kdy mi po tváři stekla první slza a už ji následovalo množství dalších. Můj obličej byl tehdy kamenný a necitlivý jako mramor, a přesto po něm tekly ty potůčky slané vody, které dokazovaly, že stále žiju.
Strávila jsem takhle celé dopoledne bez potřeby jediného pohybu. Pořád jsem ho viděla před sebou. Jak se směje. Nemohla... Ne. Nechtěla jsem tomu věřit.
"Charlie." přišla v půl jedné máma a já jí pohlédla do pláčem zrudlých očí, "Pojď na oběd." hlesla a uhnula pohledem.
Měly jsme vajíčka. Míchaná. Nejjednoduší jídlo na světě. Mamka talířky bez jediného slova položila a stůl. Tři talířky. Chvíli jsem na ten třetí koukala, než to mamce došlo, ona vzala celý talířek a i s jídlem ho vyhodila.
A pak svezla zády dolů po stěně a rozplakala se.
A já se nezmohla na nic, než si sednout vedle ní, chytit ji kolem ramen a brečet taky.
Mohlo být kolem půl druhé, když už ebylo co brečet, tak jsem se zvedla a zamířila do svého pokoje, kde jsem hned ze šuplíku vytáhla všechy jeho fotky a představovala si, že zase vchází do dveří. Představovala jsem si, že je tu se mnou a já si s ním zase hraju jako malá...
"Charlotte?" přišla k večeru ke mě do pokoje mamka.
"A-ano?" vymáčkla jsem ze sebe s námahou.
"Sbal si věci." řekla suše a byla by odešla, kdybych k ní nedoběhla a nechytla ji za ruku.
"Proč?"
"Odcházíme." smutně se usmála.
"Ale kam?"
"K tetě Donně. Do Anglie." vytrhla se mi a odešla.
"Do Anglie." vzdychla jsem tiše a začala balit.
Dobře, nezačala. Zase jsem si sedla mezi staré fotky a na balení ani nepomyslela. Němě jsem hleděla na fotku, na které bylo malé hnědovlasé a hnědooké miminko vesele se smějící otcovým výrazům a skvěle si vybavovala, jak to tehdy muselo být.
"Charlie, máš sbaleno?" přišla po půl hodině mamka a v ruce svírala dva kufry.
Zavrtěla jsem hlavou, a rychle si do kapes nacpala několik fotek.
"Balit!" namířila máma hůlku na mojí cestovní tašku, a v tu ránu jsem měla sbaleno. Popadla jsem kufr do svých rukou, došla k mamce, chytla ji za ruku a s hlasitým PRÁSK! jsme obě zmizely z místnosti. Z Francie.
~*~
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sonnie* Sonnie* | 2. ledna 2012 v 14:06 | Reagovat

Začína to parádne. Som zvedavá ako to bude pokračovať v Anglicku.
Je to strašne smutné...no i tak si to dokázala napísať nádherne. Máš neskutočný talent :)
Nemôžem sa dočkať pokračovania, tak nás/ma :D veľmi nenapínaj..:D

2 Sonnie* Sonnie* | 2. ledna 2012 v 14:21 | Reagovat

[1]:
A chcela by som sa poďakovať za tú nádhernú pochvalu čo si mi venovala na blogu (scorpiusrose.blog.cz) Veľmi si ma potešila :))
Tiež si myslím že Blaise a Ginny je originálny a zaujímavý pár..:D A je strašne málo (ozajsné minimum) poviedok s nimi..a tak som si povedala "Prečo to nenapraviť?" :D
Ďakujem :)

3 chillychilly chillychilly | Web | 2. ledna 2012 v 15:27 | Reagovat

Achjo, proč všechno začíná vraždou? Já měla chuť na něco veselého, optimistického, no nic, počkám si na další kapitoly, úplně miluji, když ty nové postavičky jedou poprvé bradavickým expresem a jak tam potakjípoberty a tak, no prostě to mám ráda :)

4 Mai Mai | Web | 2. ledna 2012 v 15:50 | Reagovat

ach, to je tak smutné. chudáčku Charlie, je mi tě tak líto. už vím, že tahle povídka se mi bude moc líbit, ačkoli je táák smutná. je to tolik krásné, jako obvykle jsi mě úplně zatáhla do děje.
zdá se mi, že nejsem jediná, kdo má momentálně depku.

5 Zasněná* Zasněná* | Web | 2. ledna 2012 v 16:43 | Reagovat

Vidíš to, já jsem ti říkala, že to bude skvělé. Je to přesně takové, jaké mají být začátky povídek. Smutné a strhující. Takže, určitě jsem se neurazila. Naopak děkuju ;-)

6 Annie Annie | Web | 2. ledna 2012 v 17:58 | Reagovat

Krása, takové emoce jsem od první kapitoly fakt nečekala. Určitě to piš dál! :-)

7 Lily Lily | Web | 2. ledna 2012 v 18:53 | Reagovat

Jů!Tak to je dobrý!Lepší než jak začala moje povídka...No jo další dílek k LJSAEVB je v nedohlednu jako světlo....

8 Tinna Tinna | Web | 2. ledna 2012 v 19:05 | Reagovat

Je to strašně smutné! Ale mooc se ti to povedlo! už se nemůžu dočkat pokračování! :-)

9 Moni Moni | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 22:17 | Reagovat

Povedlo se ti to, je to zajímavé, smutné. Hlasovala jsem proto a rozhodně budu číst dál :-)

10 Aoi Gumi Sakura/Fernandes Aoi Gumi Sakura/Fernandes | E-mail | Web | 3. ledna 2012 v 13:52 | Reagovat

TT-TT!! Charlie!! *doběhne k ní a objímá jí, div jí nerozmačká* Jsem tu s tebou!! Neplakej!! Ségra Aoi je tuu *sama děsně bulí*!!  Zvládneš to!! Budu tě podporovat!!! Já se pěkně objevým v tý povídce a zmasakruju všechny co by ti chtěli ublížit!! TT-TT!! To si na še malá Cgharlie nezaslouží!! Taková nadaná!! A umřel jí tatínek!! Grrrr.. pitomí smrtijedi... AOI si to s nima ještě vyřídíí.. budou litovat, že se toho super simpatickýho pána jenom dotkli... a vemu sebou i svojí milovanou motorovku a hafo supersilnejch kámošů!! Grr.... *devil face* Takocej hodnej.. to si nezasloužil.. ani Lotte, ani maminka... *zase bulí*

11 Michelle Lilian Black Michelle Lilian Black | Web | 3. ledna 2012 v 15:57 | Reagovat

Krásné, zajímavé, ale smutné. Nevím proč, ale začaly se mi hnát slzy do očí. Nádhera. :-D  ;-)

12 narcisaa-malfoy narcisaa-malfoy | Web | 3. ledna 2012 v 19:38 | Reagovat

Krásně smutné! :) Vážně krásná :)

13 Kallia Kallia | Web | 3. ledna 2012 v 21:18 | Reagovat

Je to moc zajímavý, těším se na pokračování... ;) Jinak ten obrázek se Zasněnce moc povedl! :)

14 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 9. ledna 2012 v 20:04 | Reagovat

Takže... Budu děsná rejpalka. :D Podle mě to nabralo dost rychlý spád. Ráno žije, za chvíli je mrtvý (což se stát samozřejmě může, ale ten dopis byla fakt rychlost) a odpoledne už jsou pryč. Pryč ze státu na jiné části kontinentu. Tedy vlastně na ostrov. Ale jako já tě chápu. Asi se chceš dostat k Siriusovi. :D Taky se těším. :) Jen... Tohle je vždycky těžké, já jsme moc velká cíťa a beru to moc dramaticky. :D Ne, bylo to moc hezké, ten sen úžasný a ty pocuty popsané krásně. :) Jen to vzaly holky šupem(na mě). :)

15 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 9. ledna 2012 v 20:09 | Reagovat

[14]: Stručná odpověď: Šok. Velký šok...

16 Alice Alice | Web | 14. ledna 2012 v 17:00 | Reagovat

páni, nádhera! to sa ti fakt podarilo ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama