Osud nebo náhoda - Kapitola 5.

31. prosince 2011 v 12:13 | Charlotte Evans |  Osudy...
Čauky :)
Než se začnete radovat z nové kapitoly, schladím tu vaši radost přiznáním, že jsem sem zkopírovala poslední část minulé kapitoly, která byla moc dlouhá. Než ale začnete být smutní, musím říct, že jsem do poslední kapitoly stále kousky přidávala, ale mám dojem, že přídavky četla jen Aoi. No, doufám, že každý z Vás tu najde alespoň kus, který nečetl :). Dokonce i Aoi... Tak ať se alespoň tenhle pokus (psaný ze strachu, aby jste mi tu nepomřeli na alergii na bezOsudový blog :D) líbí :)


"Sáro! Sáro! Pojď sem!" Jack řval na svou kamarádku přes celou společenku.
"Už vyšel ven?" nadšeně přiběhla.
"Jo. Teď je v té chodbě jak je tam ta socha Justiána Spravedlivého - ve druhém patře…"
"Skvěle!" vydechla, "PARTO! Ke mně!" zahulákala na celou společenku.
V mžiku se kolem Sáry a Jacka vytvořil hlouček asi osmi lidí.
"Nová akce?" vyhrkla nadšeně Sue Herdwordová.
"Tak jaký je plán?" křičel zas Simon Jonathan.
"Už teď?" byla překvapená Mary Fortescuová.
Sára musela zamávat rukama, aby je všechny utišila.
"Vážení! Teď provedem něco, co se Pobertům ještě nepovedlo! Na co si ti Nebelvírští netroufli! Něco, co tu ještě nebylo! Něco, za co nás můžou vyloučit ze školy! Jdeme do toho?" zakřičela jen tak hlasitě, aby ji slyšela jen parta.
"Jasně!" zněla sborová odpověď.
"Fajn, Jacky, vysvětli jim náš plán!" otočila se Sára na svého kamaráda a levou ruku v jednom.
"Takže. Napadlo mě, že bychom mohli něco provést samotnému Brumbálovi…" začal, a v davu se jako na povel začal ozývat hlasitý šepot, "Víme, že teď je někde venku ze své kanceláře, tak nás napadlo, že bychom," ztišil hlas, aby vše vyznělo ještě tajemněji, "že bychom mu mohli trochu upravit image…"
"Jak?" hlesla Joe.
"Třeba přebarvit mu klobouk, i lem pláště… S trochou štěstí by se to mělo povést bez toho, že by si nás všimnul Brumbál, nebo nás chytil některý z učitelů…"
"Hmm… S trochou štěstí?" zeptal se Jordan.
"Jo! A nechtěj vycouvat, Joi! Jednou jsi v partě…" pohrozil mu Jack.
"Tak ho nech, Jacky… - Nemusí se na tom podílet… Stačí jen, když slíbí, že to nevykecá…" položila Sára Jackovi chlácholivě ruku na rameno.
"Fajn, slibuju, stačí?" procedil skrze zuby Jordan.
"Ne, to teda nestačí!" zavrtěla Sára prudce hlavou, "Sue?" pohlédla na drobnou dívku s brýlemi a afrem na hlavě, "Pamatuješ si ještě na to kouzlo, o kterém jsi mi vyprávěla ve vlaku?"
***
Mai seděla mlčky ve společenské místnosti a pozorovala malé shromáždění okolo Sáry Tereziové. Musela se pousmát. I ty čtvrťačka byla oblíbenější než ona…
Sklonila hlavu k Chloe Bennetové, kterou měla rozečtenou, a chtěla se ponořit do příběhu, který byl o tolik horší, než její.
Až po pěti minutách si uvědomila, že jen zírá na stránku, písmenka se jí před očima rozbíhají, a ona vůbec nezná význam textu, který do teď četla.
Cítila v zádech čísi pohled. Otočila se směrem, odkud přicházel.
Nikdo. Tedy, až na Andrewa Peerse, jenže ten měl sklopenou hlavu, a nezdálo se, že by vnímal okolí. Sklonila se tedy zpět ke knížce, a četla dál.
***
"Takže, Jordane, polož tu ruku na destičku." přikazovala Sára.
Jordan si ji nejdřív přeměřil vystrašeným pohledem, ale když viděl její výhružný výraz, rychle přitiskl ruku na podivnou kulatou destičku s různými ornamenty.
"Opakuj po mě." oznámil mu Jack, když mu hůlkou přitiskl ruku na destičku ještě víc.
"Já, Jordan McFesby." začal Jack.
"Já, Jordan McFesby."
"Přísahám na tuto desku."
"Přísahám na tuto desku."
"Že nic nevykecám."
"Že nic nevykecám."
"Ani jinak neprozradím nikomu plány Škodolibců."
"Ani jinak neprozradím nikomu plány Škodolibců."
"Jinak nechť můj obličej pokryjí hnusné zelené boláky."
"J...jinak nechť můj obličej pokryjí hnusné zelené boláky."
"A mě už není souzeno pro bolest usnout."
"A - a mě už není souzeno pro bolest usnout."
"Skvělý Jordane! Skvělý, Jacky!" pochválila je Sára, "Myslím ale, že jsme s ním ztratili moc času... Kde je Brumbál teď?"
"V sedmém patře Sáro, kousek od toho praštěnýho gobelínu s trolly..."
***
Pomalu zvedla oči a pátravě se rozhlédla po místnosti.
Zase. Zase ji někdo pozoroval. A zase z toho samého směru. Střetla se se zkoumavým pohledem Andrewa Peerse, který se však znovu sklonil ke kusu pergamenu, na který něco soustředěně psal.
Pokrčila rameny, a asi by se byla dala znovu do čtení, kdyby ještě dřív, než stihla otočit stránku, necítila pohled zas.
Už byla pekelně naštvaná… Vždy ji takovéto pohledy rušily. A už si byla téměř jistá, že pocházejí od Peerse. Nadechla se, pomalu napočítala do tří, načež zvedla hlavu.
Ano, nemýlila se. Nestihl dát hlavu zas dolů. Věnovala mu naštvaný pohled, zabouchla knížku, a vydala se nasupeně k němu.
Stále mu hleděla do očí, když ho táhla na chodbu, kde si na něm chtěla vylít vztek za to, že… Že má tak špatný den.
***
Sára shrbeně pozorovala Albuse Brumbála zpoza sochy jakéhosi vysokého kouzelníka se vztyčeným ukazováčkem a pomalu si připravovala hůlku.
Jack, skrytý zas na druhé straně chodby, mezi dvěma brněními, na ní pomalu kývnul, a na to znamení na Brumbála vyletěla změť paprsků různých barev.
Ředitel se podivně usmál, když ho trefilo první zaklínadlo, ale jinak na sobě nedal nic znát. A to ani, když mu hábit najednou na konci zezelenal, a špička klobouku se zvýšila tak, že ji za sebou táhl po zemi.
Možná by byl i v klidu odešel, kdyby se najednou zpoza rohu nepřihnal školník Filch.
Na vteřinu se zarazil a s bradou málem na zemi si prohlížel Brumbála.
"P-p-pane řediteli?" vykoktal pak.
"Ano, Argusi?" otočil se na něj Brumbál s mírným úsměvem a jakoby si přitom nevšiml, že zpod závěsu za Filchem čouhá něčí noha.
"Víte, máte na…" začal, a pak neschopen slov začal ukazovat tam, kde by měl špičku klobouku, kdyby ho nosil, "To ti malí smradi!" vzdal to pak a rozhlédl se, naneštěstí zrovna směrem k závěsu.
"Ha! A mám vás! Vy malí…" nestihl doříct, protože vzápětí ze svého úkrytu vyběhla Sára a zaječela: "Padáme!"
A tak kolem Filche v tu chvíli proběhl dav Havraspárských a zamířil ke schodům na druhé straně chodby.
Utéct! Utéct! Utéct! běželo jí hlavou, když najednou…
"Co tu děláte? Je pozdě!" ozval se přísný hlas profesora Minuclasse přímo naproti nim.
Všichni se chvíli dívali do jeho hrozivé tváře, než se všichni rozběhli na druhou stranu, jako by zapomněli, že je tam Filch.
Sakra! Aspoň se schovat, nebo tak! nadávala si zoufale Sára, když tu se najednou zarazila a…
***
"Proč to děláš?" rozkřikla se.
"Jako co?" dělal on hloupého a v pohodě si strčil ruce do kapes.
"Proč mě sleduješ?" přimhouřila nebezpečně oči.
"To si teda fandíš." zašklebil se on povýšeně a pohlédl na ní pohledem Ty-jsi-ale-nicka.
"Okamžitě toho nech!"
"Čeho?" vylétlo mu obočí vysoko k hřívě kaštanových vlasů.
"Té své povýšenosti, ty arogantní magore! Vždyť doopravdy nemůžeš být takový..!" rozčilila se jemně pohodila hlavou.
"Laskavě mě tu neokrádej o čas, Fawcettová." řekl jí klidně a přitom jeho hlas jakoby říkal Co-si-to-dovoluješ-k-svatému-Andrewovi-Peersovi?.
Mai bojovně skřížila ruce na prsou a přimhouřené oči mu zabodla do těch jeho.
"A teď se snažíš o co?" prohodil posměšně a pokusil se kolem ní projít.
Mai ho však nenechala a zastoupila mu cestu.
"Vždycky jsem tě litovala, když na tebe Potter a Black byli hnusní, ale teď teprv jsem si všimla, že ty si o to sám říkáš! Jsi jenom ubohý namyšlenec, co se snaží získat si něčí pozornost!" vykřičela mu do obličeje a odkráčela do společenky, přičemž nezapomněla heslo dovnitř zařvat.
"Kráva…" ulevil si And už jen ze setrvačnosti, a vzápětí na něj ze stále otevřeného vchodu k Havraspáru přiletěl kalamář.
***

Najednou se před í objevila malá dřevěná dvířka. Poklepala na rameno Jackovi, který stál nejblíž a posuňky mu ukázala na dveře a chviličku potom v nich zmizela.
Jack kývl, vyřídil to tiše Sue, ta to řekla Davidovi, a když se to doneslo až k Lucasovi, který viděšeně stál úplně vepředu, všichni začali pomalu mizet dovnitř za Sárou. A... Filch i profesor jakoby zamrzli na místě!
A nikdo už si nevšímal Brumbála, který stál opodál opřený o stěnu a hůlku měl namířenou právě na ty dva.
"Tak to bylo o Merlinův malíček!" Ulevil si Jack, jakmile byli na místě všichni.
"To jo..." kývla Sára, "A kde to vlastně jsme?"
"Hm... To ty jsi nás sem dovedla. Pamatuješ? Měla bys to vědět ty." sarkasticky pozamenala Joe.
"Já... Mám dojem, že vím, kde jsme..." prohlásila tiše Sue, a všechny pohledy se automaticky obrátily na ni, "Jsme v sedmé patře, ne? Pak by tohle mohla být Komnata první pomoci."
"Cože to?" nakrčila obočí Mary.
"Prostě taková komnata, kde najdeš všechno, co potřebuješ." pokrčila Sue rameny.
"Super!" zasmála se Mary, zavřela oči, a když je zas otevřela, měla na ruce náramek od Mary Sue, známé návrhářky kolekcí jako night-witch nebo autumn-magic.
"Prosím tě!" pohodila hlavou Sára, náramek jí sundala a odhodila ho daleko do rohu, který byl náhle plný věcí, ve kterých se náramek ztratil, "Teď se potřebujeme hlavně co nejrychleji dostat do společenky. Vsadím se, že Filch neuvěří, že měl halucinace..."
Jack kývl, zavřel oči a nedlouho potom se ve stěně objevily nové dveře, kterými Sára a ostatní v pořádku došli až do Havraspárské společenské místnosti...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lily Lily | 31. prosince 2011 v 15:35 | Reagovat

Zajímavá kapitolka...Mimo to kdy se tam objeví Linda?Jen tu komanatu chci znát! =D

2 Mai Mai | Web | 31. prosince 2011 v 15:52 | Reagovat

přiletěl kalamář...
jo, to bych asi udělala.
co jsem měla za špatný den? neuniklo mi něco?
výborně, jen tak dál

3 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 31. prosince 2011 v 16:09 | Reagovat

[1]: Někdy :D

[2]: Prostě ses špatně vyspala :-P :D

4 Kath Kath | Web | 31. prosince 2011 v 16:11 | Reagovat

Jooooo neumřemééééé!!!! :-D  :-)  :-)
Ani nevíš jak jsem šťastná,chudák brácha,skáču tady nadšením na posteli.

Hele nemá se ta komnata jmenovat : komnata nejvyšší potřeby??

5 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 31. prosince 2011 v 16:18 | Reagovat

[4]: Já vím, ale to byl ustálený výraz, co znal Harry, Pobertové, a další... Není ale vyloučené, že ji mohla Sue znát pod jiným názvem...

6 Aoi Gumi Sakura/Fernandes Aoi Gumi Sakura/Fernandes | E-mail | Web | 31. prosince 2011 v 17:33 | Reagovat

Yaaaa... nejsem mtvááá.... Fakt... jetě dýchám, ale jen tak tak... já už mám alergii na neOsudový blogi.. sotva žiju... je to jenom pidi odstavec.. máálooooo.. Ale prozatím tě nezabiju.. Máž už inspiraci?? Já totiž potřebuju další kapitolu. Za odměnu máš u mě další hrdiny. Takže mákni na Osudu.. prosíííííííííím!! Nebo se vrátí vyhrožováníííí *děěsně vážnáá* Já ho potřebujuuuuuu..

7 Jane Burke Jane Burke | Web | 31. prosince 2011 v 18:06 | Reagovat

Boží! Ten kalamář mě dostal! :D Naprosto rozsekal. :D Sakra, to asi nic neznamená... :D No nic, prostě to bylo jako vždy boží. ( Já vím, to slovíčko používám velice ráda. ;)) A ta komnata nejvyšší potřeby? Taky krása!! :))

8 narcisaa-malfoy narcisaa-malfoy | Web | 31. prosince 2011 v 23:41 | Reagovat

Skvělé! :)) Fakt super!!

9 Tinna Tinna | Web | 1. ledna 2012 v 16:49 | Reagovat

Jsem tak ráda, když tady vidím pokračování osudu ♥.. Jinak jak to skvělýý jako vždycky :-)

10 Penelope Carolin Olivier Penelope Carolin Olivier | Web | 1. ledna 2012 v 16:54 | Reagovat

Krásná kapitolka. :-D Perfektně napsaná. Takové ty “rozseky“ se mi moc líbí. Doufám, že se tam taky někdy objeví Penny. :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama