(B+W=G) - Nech mě jít... 7.kapitola

16. prosince 2011 v 14:14 | Charlotte Evans |  Nech mě jít...
Ahoj!
... Po dlouhé, dloooouhé době se mi konečně povedlo napsat pokráčko k "B+W=G", které jsem ale přejmenovala na "Nech mě jít", protože od včerejška jsem slavnostně začala nenávidět matiku, kterou mi ten bývalý název připomíná :P.
No, tohleto pokráčko bych chtěla věnovat Zasněnce, která mě podporovala od začátku, a díky které jsem se před dvěma týdny, když mi tuto povídku připomněla, zamyslela, a pokoušela se vymyslet dokončení kapitoly. Další věnování však patří i Cassie*, která si povídku přečetla její komentář mě přimněl dokončit, co jsem s tím komentem od Zasněné* začala. Takže: Tohle je pro Vás, holky :)

P.S.: Na pokráčku k Osudu se taky pracuje, ale opravdu, holky, tohle je má první povídka, a já měla výčitky, že jsem tak dlouho nenapsala pokráčko :)

P.P.S.: Jo, není to nic moc, ale já opravdu nevěděla, jak to všechno vyjádřit, protože mě múzák opustil a já to psala z čiré lásky k vám :)



Will běžel dlouhou temnou chodbou bez oken. Bezradně se rozhlížel okolo sebe, volal, křičel, ale chodba vypadala prázdně dál. Naplňovaly ji jen jeho rychlé kroky občas doprovázené kapkami padajícími z vlhkého stropu.
Pomalu mu začala docházet trpělivost, a přesto, jakoby chodba neměla konec. Najednou zaslechl ze stínu zasyčení.
Zarazil se a zděšeně zkoumal tmu před sebou. Zahlédl dvě úzké oči, které přiměly ty jeho rozšířit se strachem.
Ssss...
Pomalu viděl klouzat hladké zelené tělo po kamenné podlaze směrem k němu.
Ssss...
Nevěřícně kroutil hlavou a couval co nejdál od zvířete na podlaze. Už zády narazil do chladné stěny.
Zvíře rozeklaným jazykem zlověstně kývalo a Will na něj jen třeštil oči.
Jedové zuby už se blížily k jeho pravé noze. Zakřičel, seč mu síly stačily, ale nikdo nepřišel. Už ucítil první škrábnutí zubů po své pokožce, když tu najednou...
Rychle ze sebe setřásl úplně propocenou deku a vběhl do koupelny. Opřel se zády o umyvadlo a zhluboka dýchal.
Otočil se pomalu k zrcadlu a omyl si obličej studenou vodou. Pohlédl do zrcadla a na chvíli zapomněl dýchat.
Byla tam jeho tvář. Ale ne ta přičarovaná! Ta opravdová... S hlubokýma šedivýma očima zasazenýma v hubené, opálené tváři a delšími černými vlasy.
Vyděšeně zamrkal, načež vyhrkl: "Accio Kouzelné formule!" a do koupelny připlachtila černá bichle v kožených deskách.
Rychle přejížděl prsty po obsahu, až našel, co hledal; Změnu vzhledu. Urychleně pročetl seznam všech formulí, až konečně našel upozornění na konci. Prý při příliš silných emocích kouzla ztrácí účinek. A... Jakýmsi horkoplašným lektvarem se prý kouzlo navrací.
"Accio lektvary!" zakřičel a za chvíli už k němu připlula vzduchem učebnice lektvarů. Udržovací lektvar byl skoro na konci.
"Měsíčníkův trus, pařát sýčka, žíně z jednorožce, buvolí krev, šťáva z jedné bobule liščího hroznu, něco z naší opravdové podoby a něco z té přečarované..." četl si tiše přísady, "Accio!" Už potřetí během chvilky použil přivolávací kouzlo a již potřetí přiletěly požadované věci až na...
"Sakra!" ulevil si Will, "Liščí hrozen! Jak já ho teď najdu?" ptal se zoufale a ještě sarkasticky dodal: "Zvlášť, když nesmím ani na krok z koupelny..."
Mračil se na svůj opravdový odraz v zrcadle a skoro cítil, jak mu čas propadá mezi prsty.
Nastevřenými dveřmi akorát tak viděl okno, za kterým se obloha díky vycházejícímu slunci pomalu zbarvovala do ruda.
A pak ho to najednou napadlo! Pořádně se nadechl a pak třikrát krátce pískl. Krátce nato zaslechl nějaký náraz na okno, a tak spěšně, ale opatrně vystrčil hlavu ze dveří a proběhl tiše ztichlou ložnicí. Opatrně se rozhlížel do všech stran, aby se ujistil, že ho nikdo nevidí.
Rychle otevřel okno, a jeho malá sovička Larry vlétla dovnitř. Houkala přitom tak hlasitě, že Will prostě musel hmátnout rukou do vzduchu, aby ji chytil a mohl ji utišit. Ještě si ze školní brašny vytáhl pergamen a brk. Pak rychle zaběhl zpět do koupelny. Na pergamen naškrábal rychlý vzkaz, přivázal ho Larrymu k noze a znovu ho nenápadně pustil ven.
Pak si jen sedl s obrovskou knihou lektvarů na okraj vany, a čekal.
***
Elis ležela v posteli a co chvíli se převalovala... Měla sice bezesnou noc, ale během té se několikrát probudila. Byla tedy celkem ráda, když tento nepříjemný skoro spánek přerušilo slabé zaklepání na okno.
"Larry!" vypískla, ale pak si pusu zakryla dlaní, rozhlédla se po svých spících spolubydlících, a došla k oknu, aby malé sovičce otevřela.
Rychle si přečetla vzkaz a jen si povzdechla: "Na co, sakra, Will potřebuje liščí hrozen!? Rychle! To se mu řekne! Proč si pro něj nedojde sám!?" To mu taky odepsala, a odpověď přišla víc než rychle...

`Prostě ten hrozen přines, a to BLESKEM, nebo se stane něco hrozného! Slunce už dávno vyšlo, a kluci se brzo vzbudí! DĚLEJ! W.B.'

Ten dopis zněl značně zoufale, a o Willově zoufalství taktéž vypovídalo to, že na konci napsal iniciálu svého pravého příjmení, a tak si rychle přes pyžamo přehodila hábit, a tiše seběhla do společenky.
V hradu by zabloudila, nebýt toho, že hned u Buclaté dámy do něčeho narazila. Do...
Zmateně se rozhlížela kolem sebe, ale nikoho neviděla. Rozeběhla se tedy chodbou dál, ale sotva po pár krocích narazila znova. Jen s malým rozdílem... Náraz byl trochu těžší, takže se svalila na zem a sebou cosi strhla.
Cítila, jak se jí za prsty zachytila jakási jemná látka, kterou ona táhla k zemi. A najednou, zčistajasna před ní stál Harry.
"Ehm... Ahoj..." pravil rozpačitě.
"Ahoj." odpověděla Elisabeth, která si stále nebyla jistá, jestli se jí to jen zdá, nebo ne.
"Já..." začal Harry, ale došly mu slova.
"Co to je?" ukázala tedy El na stříbřitou látku na zemi.
"Plášť." odvětil suše Harry, "Obyčejný plášť."
"Obyčejný plášť, pod kterým člověk není vidět?" nadzdvihla El obočí.
"No, tak trochu..." pokrčil rameny Harry a nervózně se usmál.
"A kam jsi šel?" vyzvídala Beth dál.
"No... Vlastně nikam..." zalhal,"A kam ty?" dodal zvědavě.
"Taky nikam." pokrčila rameny a zamračila se. "Fajn, takže mi ale něco musíš slíbit... Já nikomu neřeknu o tom, že se k ránu touláš s neviditelným pláštěm po chodbách, a ty o mé vycházce na vzduch taky budeš mlčet."
Harry kývl.
"A ještě... Nemohl bys mě někam odvést? Ještě se tu tak docela nevyznám..."
"Ehm... Tak fajn."
"A odvedeš mě i zpátky?"
"Jo, jasně... Kam to bude?"
"K..." zamyslela se Elisabeth, protože mu nechtěla prozradit, že jde na školní pozemky, "K Velké síni!"
Harryho obočí sice vyskočilo skoro k jizvě, když se ptal, co si tam potřebuje vyřídit, ale nakonec jí i nabídl, že ji vezme pod plášť.
Během čtvrt hodiny, bez Filchova skoroobjevení za dvanáct minut a třináct vteřin, byli na místě. Harry se usmál a pokynul jí.
"Tak jsme tu..."
"Díky, Harry... A... Promiň! Petrificus totalus." mávla hůlkou se smutným výrazem, načež se Harry svalil na zem jako špalek s pusou vyvarovanou do překvapeného "O".
Radši od jeho upřeného pohledu odvrátila tvář, načež Harryho pomocí levitačního kouzla dopravila do přístěnku na košťata, a po další omluvě přes něj přehodila neviditelný plášť. Pak se jen zhluboka nadechla a vyrazila na rosou zamokřené školní pozemky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zasněná* Zasněná* | Web | 16. prosince 2011 v 15:21 | Reagovat

Pániii, jsem cela napnutá jak se to bude všechno vyvíjet. Nechala jsi nás tak dlouho čekat a teď to ještě takhle utneš! o už nám nedělej, prosím :-D
Jinak ten novej název se mi líbí víc. ;-)

Z čiré lásky k nám. :-D Tak my děkujem a já děkuju dvojnásob, protože děkuju ještě za věnování. ^^

2 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 16. prosince 2011 v 15:37 | Reagovat

[1]: Ty to děláš taky, takžeeee... :-D
Já vím, je lepší, když mě tenkrát ale nic nenapadalo :D

Nooo... Kdybych vás neměla ráda, tak to nepíšu :D A za věnování neděkuj, to máš za to, žes mě od začátku podpořila :*

3 Kath* Kath* | 16. prosince 2011 v 16:49 | Reagovat

Jak jsem to mohla udělat!!Já si té povídky ještě nevšimla :/.Jdu to napravit,všechno si přečtu od znova :)

Tohle je tak úžasnéé!!Promiň,že se pořád opakuju ale je to prostě perfektní! :)

4 Tinna Tinna | Web | 16. prosince 2011 v 18:34 | Reagovat

K tomu výměnnému pobytu: vůbec mi to nevadí..dělej jak uznáš za vhodný ;-)..Tak aspoň doufám, že zažiju nějaké to dobrodružství, když tam budu jako že na chvilku :D

5 Tinna Tinna | Web | 16. prosince 2011 v 18:36 | Reagovat

[4]: jo jinak k téhle povídce.. ještě jsem načetla, první kapitoly.. takže se do toho hned vrhnu ;-)

6 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 16. prosince 2011 v 18:54 | Reagovat

[3]: :-) Tahle povídka je tu od října, takže... Prostě je jasné, že sis jí ještě nemohla všimnout

[4]: Na chvilku, jo? Na rok! :D

[5]: Fáááájn :-)

7 Tinna Tinna | Web | 16. prosince 2011 v 22:09 | Reagovat

přečetla jsem si ji od začátku..a musím říct, že je to skvělá povídka! Těším se na pokračování! :-)

8 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 17. prosince 2011 v 17:47 | Reagovat

[7]: Díííky moc :-)

9 Pouli Pouli | Web | 17. prosince 2011 v 21:11 | Reagovat

Úžasný. Piš dál, ať vím jak to dopadne.

10 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 17. prosince 2011 v 21:22 | Reagovat

[9]: :D Tak to se nedozvíš ještě hodně dlouho :D

11 Mai Mai | Web | 20. prosince 2011 v 21:01 | Reagovat

musím si přečíst předchozí kapitoly.

12 Cassie* Cassie* | Web | 21. prosince 2011 v 16:09 | Reagovat

Ty si úasná! DOKONALÁ poviedka, skvelááá!!!
P.S. ďakujem za venovanie, si milá:))
Som strašne, nervózne zvedavá čo sa stane ďalej :))

13 lamentis lamentis | E-mail | 21. ledna 2012 v 23:30 | Reagovat

pekna poviedka. pises putavo, velmi dobre. uz sa tesim na pokracovanie, dufam, ze bude cim skor :) p.s. nech si will necha svoju pravu podobu (lepsie sa cita o peknom chlapovi, ako o obycajnom :DD)

14 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 22. ledna 2012 v 9:33 | Reagovat

[11]: To bys mohla... :D

[12]: Ale kdeže.... Ale děkuju moc :-)
P.S.: Nemáš za co - zasloužila sis ho :-)
No... Buď... Budu se snažit to sepsat to co nejrychleji... ;-)

[13]: Díky moc... Taky doufám, že mi psaní půjde dobře, a pokračování nebude, co dva měsíce :-)
P.S.: Taky bych byla ráda... Ale... No, uvidíš :-)

15 Michelle Lilian Black Michelle Lilian Black | Web | 27. ledna 2012 v 15:33 | Reagovat

Jůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!
Sry, nic jiného neřeknu. Prosím, pokračuj!
Krásně píšeš a tohle je hrozně zajímavé! :-) :) xD

16 Surynka Surynka | 30. ledna 2012 v 21:13 | Reagovat

Ú-ŽAS-NÉ!!! A ten Will se mi začíná líbit. Pěkně výbušná povaha :-D Chci další co nejdřív :-)

17 Bazalka Bazalka | Web | 23. února 2012 v 19:40 | Reagovat

Moc se mi to líbí.Doufám,že co v nejbližší době napíšeš další kapitolu už se totiž nemůžu dočkat.

18 Illienel Illienel | E-mail | Web | 28. února 2012 v 20:26 | Reagovat

Skvělé! :-P Promiň, že komentuju až teď, dřív to prostě nešlo! Musela jsem si to honem všechno přečíst, jinak bych nevydržela :-D Ne, že by to bylo zas až tak návykové, děj se rozjíždí až v posledních kapitolách, ale já miluju, když jsou do povídek zapracované vlastní postavy, obzvlášť, když jsou hlavními hrdiny a postavy z kánonu mají spíš vedlejší roli. A je to dobře vymyšlené. Pěkný, nepříliš častý námět. A skvěle napsané. Vystihuje emoce i atosféru okamžiku. Zase se mi jednou odehrává děj před očia a já tam stojím s Eliz a omlouvám se Harrymu :-D Takže to pro mě vlastně je návykové :-P A proto se ptám, kdy bude další kapitolka? Prosím, prosím...doufám, že brzy :-P Vážně Ti to psaní jde. Díky za Tvé příběhy :-)

19 Pouli Pouli | Web | 21. března 2012 v 17:53 | Reagovat

Ehm. Už je to přeci jen dlouho. Nebude zase další kapitola?

20 Fidelle Fidelle | Web | 18. prosince 2012 v 19:11 | Reagovat

Je to nostalgie, vidět starý blog s devatenácti komentáři pod jediným článkem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama