12. listopadu 2011 v 12:40 | Charlotte Evans
|
Čao!
Mám tu DALŠÍ kapitolku Osudu, která ZASE není úplně celá, stejně, jako ta minulá. Naproti tomu je tahle zase o těch stejných lidech, jako minule. Totiž o Sophie, Penelope a Sáře. Kapitolka je tedy opět věnovaná těm, které je vymyslely. No, nechce se mi dneska nějak zdržovat, takže ať se Vám to líbí, zanechte koment, a ahoj... :)
P.S.: Ověřte si, že jste četli celou minulou kapitolku - včera jsem tam přidala poslední kousek... TADY!
"Nicei! Ty jsi takové zlatíčko!"
Sára nadšeně hladila svého kocourka a pořád dokola si prohlížela kus pergamenu ve své ruce. Věděla jistě, že Nice se určitě nespletl. Nikdy se neplete. Přesto teď ale uvažovala, proč je pergamen prázdný. Zatím ho ještě nikdy neviděla takhle zblízka…
Zamyšleně se posadila na postel a pomalu přetáčela plánek v ruce.
Zkusmo na něj poklepala hůlkou. Nic se nestalo. Zanadávala: "Sakra, tak se předveď!"
Na plánku se začala objevovat slova.
"Ty, která sis dovolila,
náš plánek použít,
myslím, že ses dost mýlila,
když doufáš, že tě po tomhle zločinu necháme jen tak žít!
To všechno ti slíbí Tichošlap!
Po tomhle i krkem zakroutí ti rád!"
Překvapeně zamrkala. Pak se ovšem tvrdě zamračila… Co si to ta věc sakra dovoluje?! "Ukazuješ se na heslo?" zkusila to.
"Heslo je jedinou ochranou tohohle plánku,
nepřijdeš na něj však,
i kdybys probděla noc místo spánku,
a vymýšlela, jak nám chytrostí vytřít zrak.
Za tento vzkaz zas Moonymu patří díky tvoje,
takže opovaž se vypustit z úst zas nadávky svoje."
Hodila plánek naštvaně na postel a uraženě přestala hladit Niceho, jakoby za to mohl on. Po chvíli jí to však nedalo, a znovu na plánek poklepala hůlkou se slovy: "Nějaká nápověda by nebyla?"
"Prongs ti může jen malou nápovědu dát,
a to, že nelze jen dle řádu hrát.
Špatnost na tebe čeká na každém růžku,
jak myslivec na svojí novou pušku.
Kdybys potkala Evansovou, schovej náš plánek včas,
kdyby tě s ním jen uviděla, mohla by ti strašlivě vynadat!"
"Pche… Prongs… To by mě zajímalo, který z jejich stupidní party to je. Ani rýmovat neumí…" zakroutila hlavou nad onou podivnou přezdvkou, než se zamyslela nad smyslem vzkazu. "Takže heslo, jo? To ale může být cokoliv! Panebože… Tak třeba: Všechno proti školnímu řádu!" Nic. "Sakra. Vzdychla si a vstala z postele s úmyslem jít ono heslo zjistit…
***
Sophie se otočila ode dveří, které za sebou zavřela a vykulila oči údivem. To tedy nečekala. S Penny si myslely úplný opak…
Na lůžku tam ležel Sirius Black, a celá vedlejší postel byla pokryta cukrovinkami, plyšáky, přáníčky a podobnými.
"Heh..?" bylo jediné, na co se zmohla.
"Copak, Nottová, oněměla jsi nám?" škodolibě na ni pohlédl.
Ona jen mlčky zavrtěla hlavou a pomalu vycouvala na chodbu.
"Co je, Phie?" vyhrkla Penn, jakmile si všimla kamarádčina výrazu. No, výrazu… Hlavně těch vykulených očí…
"Jdi si tam sama! - Leží si tam jako král, a myslím, že nejmíň půlka dívčího osazenstva školy mu tam poslala psaníčka a podobné. Myslím, že jim moc nevadí, co ten debil měl na ksichtu!"
"A… To si hned vycouvala?" zeptala se zmateně Penny.
"Jo! Ani nevím, proč jsem to udělala! Prostě… Bylo to strašný, když na mě dělal ten jeho samolibý kukuč!"
"Klid, Sophie, v pohodě… Prostě se vrátíme do společenky, knížku tam vrátíme na místo, a na celou tu příhodu zapomenem, jo?"
"Merline!" zaječela Sophie tak hlasitě, až se po ní naštvaně ohlédlo brnění nedaleko od nich, "Ona je tam! Já… Já kráva jsem ji upustila!"
"Klid! Klid, Soph… Accio knížka!" zkusila to Penn.
Nic.
"Ten kretén už si jí určitě vzal…" zamumlala Penny naštvaně.
"Já jsem tak blbá!" vzdychla si Sophie, a rozmrzelýma očima pohlédla na svou kamarádku.
"Tak, a mám tě dost!" vyhrkla Penelope a namířila na kamarádku hůlku…
***
"Tak dělej!" zařvala a hůlku mu zaryla hlouběji do krku, "Jaké je to heslo?"
"N-nevím! Plánek používali jen James a Sirius!" zakoktal se Peter Pettigrew, který se přesto, že byl o hlavu větší než Sára, nezmohl na žádnou obranu, a takto tu s ní už postával víc než půl hodiny.
"Nelži!" zaječela, a se strachem se rozhlédla po chodbě, poněvadž její hlas v tu chvíli překročil normální hlasitost.
"H-heslo je…" začal Peter, ale uprostřed projevu se rozplakal.
"No?" zeptala se Sára výhružně.
"Přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti." kvíkl zoufale s pohledem upřeným na Sářinu hůlku u jeho hlavy.
"Fajn, to jsem chtěla slyšet! A teď upaluj… Ale opovaž se jim o tomhle našem setkání něco říct. Jestli to uděláš, můžeš si být jistý, že ti tvou vlastní hůlku narvu do krku, a ještě předtím jí nezapomenu na špičce zprovoznit svědivé kouzlo!"
Peter horlivě pokýval velikou hlavou, a rozeběhl se chodbou pryč, pořád se se strachem ohlížejíc po Sáře, která se za ním se spokojeným šklebem dívala.
***
"Obliviate!" vyhrkla Penny.
Sophiin obličej se zkroutil do absolutně tupého výrazu, jaký obvykle ve tvářích nosili Crabbe a Goyle. V okamžiku však potřepala hlavou, jakoby se probrala z transu a překvapeně pohlédla na Penn: "Heh… Penn… Můžeš mi laskavě vysvětlit, co děláme před ošetřovnou?"
"Co si pamatuješ jako poslední?"
"Hmm…" zamyslela se Soph, "No, asi jak jsem na bylinkářství vyhodila do vzduchu ten skleník…"
"Fajn!" usmála se Penn od ucha k uchu, "Tak pojďme…"
"Kam?" nechápala Sophie.
"Do společenky přece! Tam jsi přece chtěla jít!" zalhala Penny bleskově.
"Vážně? Nevzpomínám si…" prohlásila Sophie.
"To je teď jedno… Prostě pojď." vyhrkla její kamarádka a už ji táhla za sebou od ošetřovny pryč.
Oblivate, jo?
Zvláštní náhoda... Ale to pochopíš až...
Málem jsem to prokecla.
A pak jsem zvědavá, jak se bude tvářit Sophie až se TO dozví.
Kruciš, a pak kdo je tady mistrem napínání, co?

Jsem zvědavá, co na to řekne Penn, myslím pravou Penn.
A taky jsem zvědavá, jak to bude s tím plánkem.
Bylo to úžasné. Doufám, že nás nenecháš dlouho čekat. To bych se pak asi musela zbláznit.