Dokud dýchám, doufám - Epilog

15. listopadu 2011 v 17:24 | Charlotte Evans |  Jednorázovky
Čauky, bobíci!
To koukáte, co jsem vám zase jednou sepsala, co? Ano, Zasněnka naše milovaná dopsala jednu skvělou povídku "Dokud dýchám, doufám", a mě se moc nelíbilo její zakončení. Možná vám to bude připadat jiné, než její nádhery, ale hlavně je to skoro heppáč!!! Jinak je prostě navazovaný na Zasněnčin epilog, takže doporučuju přečíst i ten... A když už jsme u toho, tak doporučuju přečíst celou její povídku Dokud dýchám, doufám :D... No, asi už nebudu rušit, a nechám vás číst :) a budu na oplátku čekat komentíky :)
Vaše Lotty... :)

P.S.: Zasněná*, doufám, že si tenhle pokus nevezmeš jako urážku... Ano, vím, heppáč by se tam nehodil - tak jsi to zařídila... Ale přeci jen, já bych prostě ten smutný konec nepřežila. - Ano, tak jsem tu povídku zbožňovala! Nesnesla bych, kdyby po tom všem, co si museli vytrpět, měli dopadnout špatně :(



Autobus začal zpomalovat. Koutkem oka postřehl, jak žena, která mu tolik připomínala Hermionu, bere do náručí malou holčičku. Věnovala mu ještě jeden letmý úsměv a pak vystoupila dveřmi ven.

Když se Draco po chvíli podíval z okna, okamžitě vyletěl směrem ke dveřím. Bylo už ale pozdě. Ten starý morous zcela očividně odmítal zastavit. A tak, jen se smutným výrazem na tváři sledoval, jak v dáli na obzoru mizí Královské baletní studio.

Potřásl hlavou, aby se zbavil jakýchsi slaných potůčků, které se mu hnaly do očí. Možná... Možná mohl zjistit něco o této tajemné ženě. O Hermioně. O jejím odchodu.

Dolehl k němu jakýsi rozzuřený hlas. Překvapeně se otočil. Jakási objemnější ženština tam spílala a naštvaně bušila na řidičovu kabinku. Řidič jí neméně naštvaně odpovídal, takže za chvíli byl řevu plný autobus.

Pak ještě zahlédl, jak řidič ztěžka našlapuje na brzdový pedál, a ženě ukazuje ven ze dveří. Než řidič stihl vypustit z úst ještě byť jen jedinou nadávku, Draco už vyskakoval ven.

Rozhlédl se po široké ulici plné lidí, než vyběhl do zatáčky, ze které před chvílí autobus vyjel. Měl dobrou kondičku, ale přesto, když dobíhal k otáčivým dveřím baletního studia, měl pocit, že mu srdce vypadne z hrudi.

"Lístek, prosím!" vyhrkl zadýchaně u pokladny.

"Dobrý den. Na jaké představení?" usmála se přívětivě ženština, a pokynula hlavou k ceduli vedle sebe.

Draco ji rychle přelétl očima. "Jsem v Anglii teprve pár týdnů. Žiji ve Francii." prolétlo mu hlavou, a okamžitě mu na mysli vytanula známá tvář.

"Cyrano de Bergerac." prohlásil pevným hlasem a podíval se na hodiny, které mu odpočítávaly ty dvě minuty do začátku představení.

"Do jaké řady?" otázala se prodavačka, jako by ho chtěla ještě víc naštvat.

"To je jedno! Rychle mi nějakou dejte!" vyprskl, hodil jakousi změť milovských bankovek na stůl a nechal si za ně dát lístek.

Rychle se vydal do sálu, a absolutně nereagoval na prodavaččino: "Ale pane, to je moc! Tak drahé lístky ani neprodáváme!"

Když se rozezněly první tóny skladby, jen se ve svém křesílku skrčil. Začínal mít pochybnosti. Co když to nebyla Hermiona? Co když je jen natolik zoufalý, že ji vidí na každém kroku?

Pak ale na podium vplula dívka bělostně oděná s dlouhými splývavými hnědými vlasy a fialovou škraboškou na bledém obličeji* a on přestal vnímat cokoliv. Mozek mu vypověděl službu a jeho oči klouzaly po jejím těle a zkoumaly každý jeho detail. Když tanec skončil, z omámení ho probral vysoký hlásek blízko něj.

"Mamí! Jóóó!!!" ječela malá blondýnka, která mu byla podivně povědomá.

Lidé se po děvčátku jen káravě otáčeli, ale Draco ji jen pozoroval s mírným úsměvem. Naprosto chápal její nadšení. Její matka byla… úžasná.

"Uklidněte si to dítě, laskavě! Otec, a nekáže se postarat, aby jeho dítě bylo zticha!" strčil do něj zezadu jakýsi muž.

Draco se nad jeho smýšlením zasmál. On, jako otec jakéhosi úplně cizího… Zarazil se. Až teď jeho mozek začal doopravdy myslet! Žena na podiu, která je víc než podobná Hermioně, malé děvčátko, o němž si všichni myslí, že je jeho dcerou…

"Jak se jmenuješ?" naklonil se s nadějí jemně k děvčátku předtím, než mu přiložil prst na ústa, aby ho utišil.

"Madie." prohlásila holčička, která na něj hleděla s doširoka rozevřenýma očima.

Povzdychl si. Tak ne Sophie. Madie.

"Tati?" uslyšel najednou.

Otočil se po zvuku, a hořce se usmál. Jak jsou děti naivní… I když on vlastně taky. Vždyť to dokázal jen tím, že se do tohoto divadla hnal. Že věřil, že najde, co ztratil.

Naposledy se ohlédl po holčičce, pohlédl na podium, kde zrovna tančila ona podivná tanečnice s podobou jeho milované, vstal a opustil lože.

Venku se pak usadil na lavičku, a vzpomínal na ty krásné, ale krátké chvilky s rodinou. Na to, jak jeho a Hermionu Sophie tolik rušila při… v noci… Na jejich jednodenní výlet na skály. Na to, jaké překvapení pro Hermionu Draco připravil. Na narozeniny… Kolik přátel pozval. Kolik občerstvení připravil… A taky kolik…

"Dobrý den." uslyšel nad sebou překvapený hlas.

Vzhlédl. Srdce mu poskočilo. Hermiona.

"Dobrý." odpověděl udiveně.

"Já… Tak nějak… Chci se omluvit, že jsem v tom autobusu tak utekla. Víte, musela jsem jít na představení."

"Nevadí." pokynul Draco, "Bez vás by se neobešli."

"Tati!" vysmekla se Hermioně holčička a vrhla se Dracovi kolem krku.

Hermiona jen chvíli vyděšeně koukala a čekala na Dracovu reakci. Když se však jen od srdce rozesmál, usmála se taky, což Draca jen povzbudilo v tom, co se chystal udělat.

"Tak mě napadá… Teď už máte čas? Nezašla byste na kafe? Znám jednu skvělou kavárničku nedaleko odtud."

"Jistě, ráda." rozšířil se Hermionin úsměv ještě víc, a v tu chvíli si byl Draco její identitou naprosto jistý.
Byla to ona. Hermiona.
----------------------------

* - Tato postava se pravděpodobně v daném baletu vůbec nevyskytuje, pardon, neodolala jsem :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Mai Mai | Web | 15. listopadu 2011 v 17:54 | Reagovat

tak vida - i dobrý konnec šel

2 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 18:22 | Reagovat

[1]: Viď? :-)

3 Zasněná* Zasněná* | Web | 15. listopadu 2011 v 19:47 | Reagovat

Bože je tak těžké popsat všechny ty myšlenky, které mi hýří hlavou. :-D
Nedovedeš si představit, jak se teď asi cítím. Připadám si jako spisovatelka, když někdo napsat "povídku" k mému dílu. :-D Je to prostě... Aááá. :-D
To zakončení je krásné, krásně napsané, ale v mých představách by to vypadalo asi trošku jinak. Jeneže přesně o to mi šlo. Chtěla jsem, aby si každý z vás domyslel vlastní konec mé povídky. Chtěla jsem, abyste se sami rozhodli zda Happyend nebo nešťastný konec. Já se ve svých myšlenkách přikláněla rozhodně k nešťastnému. Své důvody ještě zmíním v onom článku. :-)
Tvoje dílko bylo vážně nádherně napsané. Bylo tak lehké a v jiné než v mých představách (opakuju se! :-D). Každá z nás píše vlastním stylem. Vlastním a neobyčejně krásným stylem. Minimálně ty. :-)
Takže, já ti moc moc moc děkuju a posílám ti velké internetové objetí. :-)

4 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 19:53 | Reagovat

[3]: :D Úplně tě chápu - je to jako fanfiction :D
Já jsem se taky nejdřív bála, že happy konec udělat nedokážu, protože u tebe se to všechno sklánělo spíš k tomu šptanému... Nakonec mě napadl tenhle polo :D Ty píšeš mnohem lépe než já, takže tohle je opravdu fanfiction nadruhou - jednak na HP a jednak na DDD - prostě... Ty jsi tu ten profesionál a já ten amatér :-)
Nemáš za co, a objetí se příjímá :-)

5 Jane Burke Jane Burke | Web | 15. listopadu 2011 v 21:08 | Reagovat

Už dlouho si říkám, že si DDD přečtu, jenže jsem děsně líná! Ta dýlka! Ale teď už vím, že to dopadne špatně, takže to číst nebudu. :D Kecám, budu protože tys mi napsala heppáč! :* Takže díky o prázdninách jdu na to. ;) (Miluju happy endy. ;))

6 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 21:10 | Reagovat

[5]: Me too :-D

7 Zasněná* Zasněná* | Web | 15. listopadu 2011 v 21:34 | Reagovat

[5]: Hele ten konec není špatný. Vlastně je šťastný! Na mé poměry určitě. :-D

Třeste se. S každou další mou povídkou to bude jenom horší... *zlověstný úšklebek*

Já osobně mám na happyendy svůj názor, protože ve mě zanechají mnohem hlubší dojem, než konec ve stylu žili šťastně až do smrti. Smutný konec donutí člověka se zamyslet. Nezanechá v něm pocit štěstí.
Ale o tom víc až ve čtvrtek. ^^

8 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 21:45 | Reagovat

[7]: Sakra, já to nevydržim :D

9 Eliška Eliška | Web | 29. ledna 2012 v 15:33 | Reagovat

jj,četla jsem DDD od Zasněnky :).Jsem ráda,že se někdo našel,já jsem si ty myšlenky v hlavě nemohla srovnat do happy-endu.
Úžasné :)

10 Guenon Guenon | Web | 13. dubna 2012 v 16:20 | Reagovat

Nečetla jsem tu původní, ale tohle se dalo v pohodě číst jako samostatná záležitost :D Bylo to děsně sladké a rozkošné a vůbec parádní :D Uvažuju, že zkusím originál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama