"A cos tedy dělal na konci prázdnin, Tome? Neodepisovals mi…" říkal zrovna jeden z nich, a přitom si neklidně z obličeje odhrnul pramen blonďatých vlasů.
"Byl jsem na malém výletě…" Ušklíbl se chlapec.
"Ale kde?" naléhal další.
"To vám může bý-" začal, ale přehlušilo ho houkání vlaku.
Vstal, lenivě mávl hůlkou a jeho kufr se vznesl. Pohlédl na spolužáky a povzneseně pronesl: "Pojďte."
Všichni se na jeho povel zvedli, popadli své kufry a společně s ním vylezli z kupé a o chvilku později i z vlaku.
On pak, jako první, vstoupil do jednoho z kočárů, jež stály nedaleko zastávky, a ostatní samozřejmě nastoupili za ním.
Cestu strávili jakous takous konverzací, a když kočár přistál, on zas vystoupil jako první. A ještě, než ostatní vylezli, odhalil to málo dobra ve své zkažené duši hlubokým nádechem vzduchu. Toho skvělého a jemu tak milého Bradavického vzduchu, který okomentoval obyčejnými slovy, které však nemohl slyšet nikdo jiný než on.
"Konečně doma…"
XőKöňúűnDUA*ĺ)YďĚěěÄŃÚšl 1iďJÖ/z,'˝ŇnV˛ŹÉK~ϲ"Â)aĽ'm ±Ńđúj0ŮHu»T˛9bxŕŔQĄňŃ
¤×8ăAČO1~ŰëÝqé'Ăk6É`ü C]9N°ë{#k˘VŤEÄWaI_ů¨¸ňrai†˘ć€N_UZBŰ_Ł…č%¤Dž[S´+´Űë?Ş#áĆ@ú[Ü.zŇ9Ž>$N{9›ęÍ+P9Y ˘†vuÇGD˛ěĂď»ĆoR€"wŕÍł¶
ĚIĘŠ~‰‰8›ďWňZč""V0}żűßŔ»"´ů">ţÁŚýuQwHoî·á ˙˙ PK ! '·ó N _rels/.rels ˘( Ś'ŰJA†ďßaČ}7Ű
"ŇŮŢHˇw"ë"™ěw̤ھ˝Ł şPŰ^ćôçËOÖ››Ô;§GΰinoÖ/"f3°Ł\…ČľTşI SŹ'ĚőŚ«şľÇôWš™¦ÚY


Taky mě občas díky škole něco napadne. Ale na téma "Tady bydlím já" bych toho asi z HP moc napsat nedokázala.

I když, dostala jsem jeden nápad, z kterého pramení celé Prokletí osudu. Ale nakonec je z toho stejně něco jiného. A povídka tak může v klidu zrát...
Dobře, už nechám toho kecání a jdu psát k věci.
Tom, určitě zajímavá postava. Nečetla jsem moc povídek (jednorázovek, kapitolovek ani drabble) z doby, dy chodil do školy. A jelikož jednu budu psát, hltám každou na kterou narazím.
A tahle se mi mooooc líbila.
No jo, myslím, že Toma a jeho "Konečně doma" chápu.