Pro tvé dobro...

22. října 2011 v 21:07 | Charlotte Evans |  Jednorázovky
Čao!
Konečně jsem dopsala povídku na přání pro Rose... Jako obhajobu, že mi to tak trvalo bych ráda řekla, že tenhle pár (Luna/Harry) je pro mě dost netypický, takže... Ještě jsem na něj nic nepsala, a vůbec nevím proč, nepsalo se mi to prostě tak samo, jako třeba Dramione... No, taky musím říct, že od rána se můj stav celkem zlepšil... Sice mi je pořád zle, ale ne tolik... - Rýma mi dala na chvíli pokoj, kašlu stejně a bolí mě hlava. Ale je to prostě lepší, než ráno :-)
Teď už vás nebudu rušit... Můžete se dát do čtení ;) - A ještě ale prosím: "Zanechte koment..." - díky :-)
Vaše Charlie...


Chlapecká ložnice zela prázdnotou. Tedy, mohlo se to tak na první pohled zdát, přestože jeden z chlapců stále ležel ve své posteli a spal.
Byl však natolik schovaný pod teplou peřinou, že z něj byla vidět jen čupřina havraních vlasů a hubená ruka bezvládně visící přes okraj.
Najednou se onen chlapec pod peřinou pohl a ruka se pomalu začala přesouvat k okraji deky, kterou pak odhrnula. Tím odhalila jizvu tvaru blesku na jeho čele, mírně otevřené smaragdové oči pod ní a úzká ústa v bledém, hubeném obličeji.
Chlapec se pomalu posadil, promnul si oči a poslepu se natáhl pro kulaté brýle na nočním stolku. Hned jak je měl na nose, nechápavě se rozhlédl po prázdné ložnici. Pak se mu ovšem oči rozšířily strachem, a pohlédl na budík. Bylo třičtvrtě na osm.
"Accio oblečení!" zvolal a hned k němu připlachtila bílá košile, kalhoty, kravata, svetr i hábit.
Okamžitě se navlékl do kalhot, a košili si oblékal už ve dveřích. Cestou do společenské místnosti si ještě stihl nedbale uvázat kravatu, a když prolézal portrétem, už měl na sobě svetr. Nicméně hábit proti oblékání v běhu značně protestoval, protože Harry ať se snažil, jak se snažil, prostě nemohl prostrčit knoflík dírkou.
Už se začal připravovat, že si hábit prostě přilepí k ramenům kouzlem trvalého přilnutí, když se jen asi pár metrů od něj ozval zasněný hlas.
"Ahoj, Harry. Nepotřebuješ pomoc?"
"Ahoj, Lenko. Tohle je..." mávl rukou k hábitu, který mu visel kolem krku zapletený s kravatou.
"Tak takhle se to teď nosí?" vykulila oči Lenka, ani ho nenechala domluvit.
"Ne..." usmál se Harry, "Mám jen neposlušný hábit."
"Ukaž." prohlásila Lenka a už mu jemnými prsty zapínala ten malý knoflík, se kterými měly před chvílí jeho velké prsty takový problém. A když se pak chladnými prsty dotkla Harryho kůže na krku, rozpálené během, naskočila chlapci husí kůže.
"Hotovo." prohlásila Lenka a s úsměvem od Harryho odstoupila.
"Díky. Ale teď promiň, musím běžet, jinak přijdu pozdě na hodinu!"
Harry se otočil a už už se chtěl rozběhnout po schodech ke sklepením, když ucítil na rameni její drobnou ručku.
"Ale Harry, vždyť je sobota."
"Cože?" otočil se zmateně Harry.
"Je sobota." zopakovala Lenka.
"A-a proč tu teda nikdo není?" zeptal se překvapeně.
"Všichni jsou v Prasinkách." pokrčila jeho Havraspárská spolužačka rameny.
"Prasinky? Ony jsou Prasinky?" vydechl Harry, který nemohl uvěřit, že na něj Ron a Hermiona nepočkali,"A co tu děláš ty?"
"Nikdo nechtěl, abych šla s ním, a samotná bych do toho nečasu nešla - určitě se to tam hemží komosloby..."
Harry sice vůbec nevěděl, o čem to teď Lenka mluvila, ale větu předtím chápal dokonale.
"A co kdybys šla se mnou?" vyklouzlo mu, ani nevěděl jak.
"S tebou?" zopakovala zamyšleně Lenka.
"No, se mnou..." horlivě přikyvoval Harry, ani nevěděl proč, "Dali bychom si máslový ležák u Tří košťat, pak bychom si zašli do Medového ráje... Bude to prima, uvidíš..."
"Tak dobře." rozzářila se Lenka. Načež se oba hezky spolu vydali k vesničce. Po čtvrt hodině chůze stanuli před 'Společenskými hábity nejen do společnosti', což byl první dům Prasinek.
"Říkals, že bys chtěl ke Třem košťatům?" zeptala se Lenka jednoduše. Harry jen kývl a vydal se směrem k hospůdce následován Lenkou.
U Tří košťat se posadili ke stolečku úplně v rohu místnosti a Harry jim oběma objednal máslový ležák, protože Lenka si jen nedůvěřivě prohlížela madame Rosmertu. Když pak hostinská odešla, Lenka se naklonila k Harrymu a tiše zašeptala: "Víš, já tu ještě nebyla... Táta říká, že zdejší výčepní je upírka."
Harry se podíval na Rosmertu, a musel pouze konstatovat, že pokud je upírka, umí to velmi dobře maskovat. Pak se znovu otočil k Lence, která okamžitě začala vyprávět o řiditelných švestkách, které pěstuje její otec, což Harry ale vůbec nevnímal.
Nevnímal, protože si mladou vypravěčku prohlížel. S hlavou položenou na dlaních postupně zjišťoval, jak kouzelné jsou její hluboce modré oči, jak dokonalý je její malý nosík bez jediné pihy se špičkou malilinko nahoru, jak nádherné jsou jemné růžové rty přímo vybízející k polibku. K polibku? Uvědomil si na co právě myslel, a dost ho to šokovalo...
Panebože... Ty hodně upadáš, že už myslíš i na Střelenku!
A co, že je to Střelenka. Je to holka. Moc krásná holka.
Vzpamatuj se, sakra! Vždyť je to ten nejšílenější člověk na škole!
To je na ní tak roztomilé!
Z myšlenek ho vyrušil hlas Draca Malfoye. "Heleme se! Pottřík si konečně našel holku! Koukám ale, jestli nemá něco s brejlema... Vždyť on si vybral Střelenku Láskorádovou!" Harry vduchu zaúpěl. Tak. A do zítřka to bude vědět celá škola! A taky že ano...
***
"Hej, Harry! Nevíš, kde je Lenka?"
Volaný se otočil a zahlédl Ginny Weasleyovou, která vypadala velice zadýchaně. Harry odsekl: "Jak bych to asi tak měl vědět?" Ginn vypadala překvapeně.
"Copak vy spolu ne..."
"Nechodíme? Ne, to fakt ne! Se Střelenkou nikdy!" byl rozzuřený na nejvyšší míru. Štvalo ho, že se o něm šíří takové fámy. A možná ještě víc to, že jsou to JENOM fámy... Otočil se a chtěl naštvaně odkráčet, když si všiml postavy s dlouhými blonďatými vlasy uprostřed chodby.
"L-Lenko!" zašeptal a jí se po kamenné tváří skutálela osamělá slza, načež rychlou chůzí odkráčela k sovinci.
***
"Já to tak vážně nemyslel!"
Harry už zase jednou trávil přestávku mezi hodinami tím, že pronásledoval jednu blondýnku z Havraspáru a pořád dokola se jí omlouval. Povětšinou prostě Harryho ignorovala a při nejbližší příležitosti se mu ztratila v davu. Tentokrát tomu ale bylo jinak.
Lenka se totiž zčistajasna otočila, při té příležitosti do ní Harry málem narazil, a smutně konstatovala: "Slova vyřčená v hněvu, Harry, bývají ta nejupřímější..."
"Ale Lenko! Já... Omlouvám se..." začal Harry, ale Lenka ho přerušila.
"To nic, Harry, já jsem zvyklá... Jen... Myslela jsem, že jsi jiný..."
"Ale já jsem! Mám... Mám tě rád!" Lenka se rozzářila a pevně Harryho objala.
"Jak sladké!" ozval se Harrymu za zády Malfoyův zlomyslný hlas, který Harry pomalu, ale jistě začínal nenávidět.
"Zklapni, Malfoyi!" odsekl a hrdě odkráčel ruku v ruce s Lenkou.
***
Už to byly dva měsíce, co začal Harry s Lenkou chodit, a většina lidí ve škole si na to už zvykla. Byla opět sobota, a opět na ni byl naplánován výlet do Prasinek. Harry i s Lenkou byli plně rozhodnutí zajít k madame Pacinkové a strávit tam společně celý den.
Procházeli společně ztichlými ulicemi a jen na sebe láskyplně hleděli. Tuto idylku však narušilo několikanásobné prásknutí, které se, dle Harryho názoru, muselo rozlehnout celými Prasinkami. Před procházejícím se párem se objevila skupina Smrtijedů, z nichž jeden okamžitě poslal na Lenku jednu z kleteb, které se nepromíjejí. Tu zelené barvy…
Harry v šoku zíral na nehybné tělo své přítelkyně. Jistě, nikdy nezapomněl, že po něm jde Voldemort - na to zapomenout nemohl… Ale proč ona? Proč ublížil jí? Vždyť tady jde o něj! Nikdy nešlo o nikoho jiného. O jeho rodiče. O Cedrika. O Lenku. Vždy šlo jen o něj!
Další Smrtijed vystoupil z řady, a pohrdavým hlasem pronesl: "Bez tebe mohla mít klidný a normální život. Kvůli tobě ale…"
Harry si zacpal uši. Ta slova pro něj byla dýkou vraženou hluboko do srdce. Věděl, že na Smrtijedových slovech něco bude… Radši se ale rychle otočil, a jako malé, bláhové děcko se rozběhl k Bradavicím.
Zaslechl za sebou Bellyn šílený smích.
"Mě neutečeš, chlapečku! Nene!!! Avada…"
Věděl, že neunikne. Věděl, že už je příliš pozdě na vytahování hůlky. A… A věděl, že je pozdě i pro Lenku… Otočil se, a hrdě pohlédl Smrtijedce do tváře.
"…kedavra!" dořekla slova smrti, a zelený paprsek, který vylétl z její hůlky, se Harrymu zabořil do hrudi… 'Miluji tě, Lenko' vyslovila jeho ústa němě a on padl mrtvý k zemi.
-*-
Chlapecká ložnice zela prázdnotou. Tedy, mohlo se to tak na první pohled zdát, přestože jeden z chlapců stále ležel ve své posteli a spal.
Byl však natolik schovaný pod teplou peřinou, že z něj byla vidět jen čupřina havraních vlasů a hubená ruka bezvládně visící přes okraj.
Chalpec se s trhnutím probudil ze špatného snu. Jeho ruka rychle strhla z jeho zpoceného těla peřinu. Tím odhalila jizvu tvaru blesku na jeho čele, mírně otevřené smaragdové oči pod ní a úzká ústa v bledém, hubeném obličeji.
Vzpomínal na svůj sen. Byl… zajímavý. Zvláštní. A… A živý…
Chlapec se pomalu posadil, promnul si oči a poslepu se natáhl pro kulaté brýle na nočním stolku. Hned jak je měl na nose, nechápavě se rozhlédl po prázdné ložnici. Pak se mu ovšem oči rozšířily strachem, a pohlédl na budík. Bylo třičtvrtě na osm.
"Accio oblečení!" zvolal a hned k němu připlachtila bílá košile, kalhoty, kravata, svetr i hábit.
Okamžitě se navlékl do kalhot, a košili si oblékal už ve dveřích. Cestou do společenské místnosti si ještě stihl nedbale uvázat kravatu, a když prolézal portrétem, už měl na sobě svetr. Nicméně hábit proti oblékání v běhu značně protestoval, protože Harry ať se snažil, jak se snažil, prostě nemohl prostrčit knoflík dírkou.
S šokem si uvědomil, že vše je jako ve snu. Takže za chvíli…
Už se začal připravovat, že si hábit prostě přilepí k ramenům kouzlem trvalého přilnutí, když se jen asi pár metrů od něj ozval zasněný hlas.
"Ahoj, Harry. Nepotřebuješ pomoc?"
"Ne. Ne, Lenko! Nepotřebuji!" vyhrkl rychle, a odvrátil se od ní, protože věděl, že kdyby na ni jen pohlédl, neodolal by. Nedokázal by změnit budoucnost, která by hrozila, pokud by si od ní nechal jen pomoct. Pokud by ji nechal přistoupit k sobě blíž…
Uvažoval, zda by nemohl budoucnost změnit později… Za dva měsíce… Věděl ale, že to by nešlo. Věděl, že později už nemohl budoucnost změnit…
"Hmmm… Asi půjdu, Harry. Zatím!" přerušila trapné ticho.
Němě kývl a odvážil se otočit, až když slyšel její vzdalující se kroky. Pozoroval její dokonalou záplavu blonďatých vlasů, a až když byla v dostatečné vzdálenosti, odvážil se pronést ten epitaf nad jejich vlastně neexistující láskou…
"Pořád tě budu milovat, Lenko. I když ta naše láska vlastně nikdy neexistovala… Miluju tě, ale nikdy ti to nahlas neřeknu. Nikdy tě nevezmu za ruku… Nikdy tě nepolíbím… Ale věř, že to bude jen pro tvé dobro."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jane Burke Jane Burke | Web | 22. října 2011 v 23:20 | Reagovat

Páni! Tak to bylo trochu drsné... Ale fakt se mi to líbilo. Nejdřív jsem si říkala, že je to nějak všechno na rychlo a potom ta smrt... Sen jsem vážně nečekala, ale udělat to tak byl fakt super nápad. ;) Poslední dobou mě totiž málo který konec povídek překvapí. Ale tohle tedy opravdu ne, to jsem vážně nečekala. Dobrá práce (pokud můžu posoudit). ;)

2 pavel pavel | Web | 23. října 2011 v 1:26 | Reagovat

Asi neví jako polibek chutná. :-D

3 Zasněná* Zasněná* | Web | 23. října 2011 v 9:45 | Reagovat

Zvláštní povídka a přesto že tenhle pár mi přijde ujetý, tady to působilo tak jinak. :-) Dobrá práce.
Jo a ještě jsem ti ani nepoděkovala za ten obrázek Ginny, je vážně krásný. ;-)

4 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 23. října 2011 v 10:54 | Reagovat

[1]: Ano, bylo to docela narychlo... Já se snažila psát, aby to nebylo moc OOC, protože zamilovaná Lenka... :-? A o překvapivý konec šlo... - Nemám ráda ty šablonovité povídky, které se občas píšou tak, že se v nich jen změní jména...

[2]: :D :-P

[3]: Díky... Strašlivě jsem se bála reakcí... - Tenhle pár je prostě... ujetý! - vyjádřila jsi to výstižně a já na jiný výraz nemůžu přijít :-)
Nemáš zač... - Jen mě mrzí, že v menu jde blbě přečíst ten nápis Zasněná* :-? Jinak jsem ale celkem spokojená - snažím se vždycky hledat nějaké atypické obrázky... - Nechci prostě abych tu měla nějayké obyč vystřižené z plakátů, a takhle to dopadá :D

5 Rose Rose | Web | 23. října 2011 v 12:09 | Reagovat

Tušila som že to bude niečo neobvyklé. Ja som sa najprv usmievala a potom mi normálne padli kútiky dolu. Taký zvrat. Ale vážne velmi dobré. Len škoda že nakoniec neostali spolu...  
PS: Ďakujem ti že si to nakoniec napísala. Viem je to divný pár, ale.. Srašne ma to potešilo, Fakt ďakujem. Hrozne  sa mi páči ten pár, ale minimum poviedok je o ňom.
PS2: Prajem rýchle uzdravenie! :)

6 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 23. října 2011 v 12:33 | Reagovat

[5]: Snažila jsem se... Já ale prostě poslední dobou nějak ty happy-endy nemusím...
Reakce na PS :D : Nemáš za co... Aspoň jsem si vyzkoušela něco atypického :-) Pro mě je to taky přínos... A toho, jak málo slavný tenhle pár je, jsem si všimla... Když už Lenka, tak k ní lidi napasujou Nevilla nebo Draca...
Reakce na PS2 :D :  Díky, už to pomalu začíná odeznívat - včera jsem ale myslela, že umřu... ;-)

7 Mai Mai | Web | 24. října 2011 v 18:41 | Reagovat

už jsem začínala truchlit a ono to najednou docela dobře dopadlo....
dobrá, zas tak dobře ne....
Lenka působí tak zasněně, že si ji nedovedu nějak představit zamilovanou.
ale kdyby byla, určitě by byla takováhle

8 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 24. října 2011 v 19:16 | Reagovat

[7]: Díky moc... Taky pro mě bylo dost těžké vymyslet její chování v zamilovanosti, proto je to tak krátké :-) - Jinak jsem ale pyšná na větu: "Slova vyřčená v hněvu, Harry, bývají ta nejupřímější..." - připadá mi taková Lenkovská :-)

9 Illienel Illienel | E-mail | Web | 28. února 2012 v 18:52 | Reagovat

"...Připadá mi taková Lenkovská." - to je přesné :-D Jen jednou mě napadlo, že by Lenka a Harry mohli být pár - když krmili testrály ve filmové pětce, ale tohle...je celé takové Lenkovské, promin, že Ti beru výrazy. myslím, že by to mohlo být tak nějak - zasněná Lenka, sen o jejich vztahu, vysněná láska, která je a přitom není...Jen k tomu, jak je to napsané - na začátku se Ti v jedné části třikrát po sobě opakuje slovo prsty a přijde mi to tam celkem nápadné, ale možná to ani moc nešlo nahradit a celkovému dojmu z povídky ani její kvalitě to nijak nevadí. Je to originální, moc pěkně napsané a hlavně překvapující. A to je podle mě u potterovských povídek, kterých byly napsány tisíce, jedna z nejvzácnějších a nejlepších věcí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama