26. října 2011 v 22:00 | Charlotte Evans
|
Ahoj!
Pro přehled musím říct, že tohle je TA povídka, ve které vy můžete účinkovat, a to tak, že se zapíšete SEM :). Sepsala jsem to rychle, ale doufám, že se bude líbit. Havraspárským se moc omlouvám, ale už jsem vás tam nevecpala - v příští kapitole se ale určitě projevíte :)... Snad mi to odpustíte. Jinak Zasněná* je takovou hlavní postavou této kapitoly, takže jí ji i věnuju... Nebude to tak pořád - pravděpodobně bude každá kapitola o někom jiném, takže všichni si to odbudou téééž... No, příjemné čtení, a doufám, že napíšete koment... Vaše Charlotte...
"Sakra, Cisso, posloucháš mě?"
Dívka třásla se svou sestrou, div nespadla z lavice ve Velké síni, a kousek od nich se zlomyslně šklebily dvě tváře. Penelope i Sophie dobře věděly, že takhle do ní hučela celou cestu, a ani si nevšimla, že mladší sestra nepřítomně pozoruje stromy za oknem vlaku.
"Taky ti tohle tolik chybělo?" zasmála se ještě jednou Sophie.
"Strašně!" přitakala Penelope, a už byla zticha, aby mohla sledovat výměnu názorů svých spolužaček, sester Blackových.
"C-Co, Bello?" trhla sebou Narcissa a málem přitom převrhla prázdnou skleničku, jež stála na stole před ní.
"Nic." naštvaně opáčila Bellatrix, načež se uraženě odvrátila. Narcissa hodila nechápavý pohled po dvojici dívek naproti ní, na který Sophie jen pokrčila rameny, načež se Penelope začala nezadržitelně chichotat, až jí Soph musela dát ruku před pusu, protože si je Narcissa měřila dost podezřívavým pohledem.
Nebyla však jediná, kdo na dívky zíral. Celá Velká síň teď byla otočená ke Zmijozelskému stolu, což nakonec přestalo bavit Phie, která zrudla a rozkřikla se: "To nemáte nic lepšího na práci?!"
Zabralo to. Většina lidí se otočila a začala si mezi sebou cosi pobouřeně špitat.
"Tos jim to nandala, Sophie!" pošklebovala se Penny.
"Dej pokoj!" střelila po ní nepěkným pohledem Soph a upřeně se zadívala do prázdné zlaté misky na svůj odraz.
Naštěstí za chvíli vešel rychlým krokem do síně Brumbál, a krátce po něm i profesorka McGonnagalová se zástupem prváků za sebou.
Sophiinu pozornost ihned upoutala vysoká dívka kráčící hned za profesorkou. Určitě nebyla z prvního ročníku… Vypadala mnohem starší. A taky že ano…
"Vážení," povstal Brumbál, když Moudrý klobouk dozpíval svou tradiční píseň, "mám tu čest zde přivítat nové žáky do prvních ročníků, a s klidem prohlašuji, že věřím, že se jim tu bude líbit. Přivítejte se mnou také slečnu Ryanovou, která k nám přestoupila z americké kouzelnické akademie Bystroplášťů. Nastupuje do třetího ročníku, a doufám, že zde bude spokojená."
McGonnagalový na Brumbála kývla, nakoukla do pergamenu ve své ruce a pronesla: "Ryanová, Katie."
Dívka rychlým krokem vyrazila ke stoličce, na kterou opatrně usedla a ještě si nervózně uhladila sukni. Klobouk jí dosedl na hlavu, a asi po pěti vteřinách vykřikl: "Nebelvír!"
Nebelvírský stůl se nadšeně roztleskal a obličej Rachel, která seděla vedle Narcissy jasně říkal No-super-další-přírůstek-do-zlaté-dokonalé-nebelvírské-rodiny!
Dál už to šlo rychle. McGonnagalová četla stále další a další jména prváků, která dívky stále nevnímaly a až po dlouhatánských čtyřiceti pěti minutách Brumbál prohlásil cosi ve smyslu, že se mají dát do jídla, což všichni radostně uposlechli.
Sophie už nebyla na Pen naštvaná, a tak vesele pokračovaly v konverzaci na téma "Zdá se mi to, nebo si Severus Snape opravdu umyl vlasy", čemuž se chichotaly a házely výmluvné pohledy na jednoho černovlasého chlapce u Zmijozelského stolu, který jim je zmateně oplácel.
Až když Brumbál zavelel, a od stolů se zvedly davy, přerušily svou smysluplnou diskusi a spolu s ostatními vyrazily k východu z Velké síně.
Davy se na ně tlačily ze všech stran, a Penelope jen zoufale sledovala, jak ji pomalu ale jistě masa lidí mačká na zeď a její kamarádka se vzdaluje pryč.
"Sophie! No tak, Soph!" Nic. Ani se neotočila. Bylo tam moc hluku…
Sophie se prodírala davem, a ani si nevšimla, že její kamarádka s ní už dávno není. Konečně. Ucítila slabý vánek na tváři, jak se dostala do vstupní síně s otevřenou hlavní branou. Davy se tady začaly rozcházet do všech stran, a tak už měla kolem sebe celkem dost místa.
Najednou se však ze dveří vyvalil velký proud lidí, a kdosi Sophie povalil na zem. Jen sykla bolestí, když se jí ruka s prstýnkem přitlačená k podlaze zaryla do břicha.
"Promiň, já nech-" okamžitě se začal omlouvat onen neznámý a zvedal se co nejrychleji z jejího drobného těla. Když však vstal úplně, a ona k němu zvedla obličej, zarazil se.
"To jsi ty?", černovlasý chlapec si ji měřil pohrdavým pohledem, "Pitomá zmijozelačka!!! Co mi teď za to uděláš? Prokleješ mě? Tak to přeci vždycky děláte - nechceš mě rovnou zabít? Tvým Smrtijedským rodičům by to určitě udělalo radost!!!"
Nahrnuly se jí slzy do očí. Znala ho, věděla, že takový je… Byl to přeci Black. TEN Sirius Black, který si k holkám dovolí všechno. Ale to přehnal. Hned první den jí musel takhle zkazit. Neměla sílu mu věnovat ani pobouřený pohled. Prostě smutně odkráčela směrem ke sklepením.
"Sophie!" dostihla ji Penelope, které se hned nezdál její smutný výraz, "Co je? Co se stalo?"
"Nic." prohlásila suše Sophie, protože na nějaké upřímnosti teď neměla náladu.
Penny už se na nic neptala, protože za ty roky Sophie znala natolik, že věděla, že ždímat z ní informace nemá cenu. Prostě vzala kamarádku kolem ramen a společně s ní došla až do společenky.
Moc hezké. Těším se na další postavy! ;)