...Zoufalství

20. října 2011 v 21:01 | Charlotte Evans |  S očima plnýma...
Salut...
Páni! Dneska byla spojená hodina francouzštiny, a ta protivná učitelka zkoušela... - Naštěstí jsem tomu unikla :D... Proto tu ale nejsme, co? Dobře, dneska jsem už dopsala jednu jednorázovku, kterou jsem měla už dlooouho rozepsanou... - Dopsala jsem ji díky Katie Johnson, která do mě cestou ve vlaku pořád hučela, že UŽ si to chce přečíst :D... Věnuji ji tedy této drahé otravě... Ještě ale musím podotknout, že je celkem krátká, a nápad na ni jsem dostala jednou, kdy jsem si připadala jako obrovský vyvrhel, a strašlivě jsem litovala toho, co jsem provedla (neptejte se, co to bylo). No, z mého osobního života už jsem toho napsala dost, takže asi přeju příjemné čtení, lehké napsání komentáře a aby jste na tom nikdy nebyli, jako chudinka hlavní hrdinka příběhu...¨
Au revoir!!! Charlie...



Uvažování. To bylo vše, co naplňovalo temnou místnost. Do tmy jakoby zářily světlé vlasy dívky ležící na posteli. Uvažováním o svém dosavadním životě teď trávila spousty času.
Prostě ležela a přemýšlela. O jednom hezkém chlapci, jež jí byl přisouzen. O Zmijozelu, koleji, jež jí určila život. O svých zmijozelských rádoby kamarádkách, které jiné, než rádoby, být nemohly.
O... O svém dosavadním životě, který nebyl vůbec takový, jaký by chtěla.
Kolikrát záviděla svému bratranci ten jeho zlatý Nebelvír... Tolik chtěla být jako on. Ale nemohla. Nikdy neměla tu odvahu jako on. Postavit se vlastní rodině. Najít si přátele dle svého výběru...
Právě to chtěla. Jenže... On byl on a ona byla ona. Ona nikdy neměla to sebevědomí. Tu tvrdohlavost. Ten jeho zázračný charakter.
A když už nemůže být jako on, proč nemá srdce z ledu jako ostatní zmijozelští? Jak by chtěla, aby pro ni bylo tak snadné, použít nějakou kletbu na malého prváka... Jak by chtěla, aby si uměla zachovat kamennou tvář, když její bratranec vypráví jeden ze svých, sice dětinských, ale vtipných, vtipů... Jak by chtěla být vypočítavá mrcha, jak se to od ní čeká...
Ona ta očekávání ale neplní. Proč jí to nejde?!
Otočila se na břicho, takže hlavou padla na polštář a hlasitě se rozvzlykala. A ty slzy jakoby vyplavovaly všechny její emoce ven.
Polštář byl po chvíli, jakoby ho strčila pod naplno puštěný vodovodní kohoutek, a přesto proud slz neustával, ba ani nezpomaloval.
A jak tak plakala, připadala si čím dál více... prázdná... Opravdu se slzami odcházel jak smutek, tak všechny ostatní pocity.
Trochu se utišila a opřela se o čelo postele. Věděla, že kdyby byla v Nebelvíru, už by tu s ní seděla nějaká její nejlepší kamarádka a snažila se jí utěšit. Kdyby chodila do Havraspáru, pravděpodobně by nikdy nepropadla takovému zoufalství, a prostě by si v klidu ve společence hrála třeba Řachavého Petra. A kdyby náhodou skočila v Mrzimoru... Ne! Žádné snění!
Byla ve Zmijozelu, a to je prostě, i když krutá, realita! Tady, v této bezcitné koleji, za ní nikdo nepřijde. A kdyby přišel, jen by se smál jejím slabošským slzám. Ona to věděla, ale nikdy nemohla pochopit tu bezcitnou povahu zmijozelských. Nikdy nemohla...
"Cisso!" ozvalo se ode dveří a přerušilo její úvahy, "Co tu děláš tak sama? Pojď! Lucius si o tebe dělal starosti!"
Narcissa si nenápadně setřela slzy, schovala za záda promočený polštář a obrátila se ke dveřím. Stála tam její sestra Belatrix, za kterou se vzápětí objevil Malfoyův obličej.
"Jasně! Měl jsem obrovský strach!" řekl tónem, který vůbec neodpovídal významu oné věty.
Pomalu kývla, jako bez duše došla ke dveřím, kde ji oba dva vzali za ruku a vtáhli ji do společenské místnosti. Zmijozelské. S lidmi, kteří byli tak jiní, než ona, ale nikdy si to nemohli uvědomit, protože jim to nedala najevo. Nikdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AOI AOI | E-mail | Web | 20. října 2011 v 21:40 | Reagovat

Sakriiš vůbec nemám čas. Přečtu si to později. Jsi vážně děsně výdržná, že furt píšeš povídky xD.

Mimochodem ti tady dělám odkaz na ten svůj blog :3
Jinak to tu máš vážně hezounké xD

2 Elisa Elisa | Web | 20. října 2011 v 22:12 | Reagovat

fíha, na to, že je krátka, je celkom dobrá :-)  :-) :-D P.S. som Lisa z faded-memories :-D

3 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 21. října 2011 v 7:43 | Reagovat

[1]: Nevadíííí - mě ani nešlo o to, aby sis tu něco četla, ale aby se mi tvůj odkaz neztratil mezi těmi blogy, které prohlížím... - Teď už na něj nezapomenu :-)

[2]: To mi došlo... - Zrovna včera jsem na to koukala, že máte ještě každá svůj blog :-)

4 Mai Mai | Web | 21. října 2011 v 16:15 | Reagovat

óóó, ty máš taky fráninu?

5 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 21. října 2011 v 19:06 | Reagovat

[4]: Jasně - měla jsem na výběr mezi němčinou a fráninou, a fránina mi přijde mnohem, ale mnohem hezčí :-)

6 Zasněná* Zasněná* | Web | 23. října 2011 v 9:32 | Reagovat

Cissa to je prostě moje slabost. VA tohle se ti vážně povedlo. ;-) Dokonce jsi mě dohnala k slzám. Ale klid, já miluju, když u povídek brečím. :-) Vážně, super práce.

7 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 23. října 2011 v 11:04 | Reagovat

[6]: Sakra sakra sakra!!! Přineste mi někdo nějakýho raka - porovnáme odstín... - Myslím, že na soutěž o ten nejtmavší bych asi vyhrála :D Díky moc... - Cissa mi připadá hrozně zajímavá, a neustále poslední dobou přemýšlím o jejím životě... - Takže snad ještě nějakou povídku o ní napíšu :-)

8 chillychilly chillychilly | Web | 12. prosince 2011 v 20:02 | Reagovat

Narcisa mi nikdy nepřišla Zmiojezlská, na ní by se hodil Havraspár. Ale když na to přijde i Lucius nebyl tolik zmijozel, hodně se to projevilo v sedmičce, kde oba radši hledali Draca než aby pomáhali Voldymu. Ve své podstatě pro ně rodina byla hrozně důležitá.
Já podle obrázku myslela, že to bude o Lence :) ale Narcisu a její úvahy mám taky ráda, i když na Lenku by se to zoufalství taky hodilo... nooo... nevím, možná že ani tolik ne, může bát někdo jako ona zoufalý?

9 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 12. prosince 2011 v 20:04 | Reagovat

[8]: Plně souhlasím :-)
Víš, kdyby to bylo o Lence, dala bych tam asi její opravdový obrázek - obrázek opravdové mladé Cissy jsem nikde nenašla :-?... A taky máš pravdu, že Lenka asi zoufalá být nemůže... Leda tak z přemnožení Doplíků :D

10 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 4. ledna 2012 v 15:51 | Reagovat

Zase skvělé, nebaví mě se pořád opakovat, ale jinak to nejde. Je to vážně krásné, i když krátké. :) Moc se mi to líbilo a... Ačkoliv se to nehodí, zapřemýšlela jsem nad tím, jestli třeba přeci jen Narcissa nebyla jednou z nich, Zmijozelských...

11 Illienel Illienel | E-mail | Web | 1. března 2012 v 12:04 | Reagovat

Tak tohle je vážně konec! Zase jsi mi vyrazila sdech! Proč to děláš? :-P O Narcisse jsem nikdy nic nečetla a tohle bylo perfektní. Taky si myslím, že to nebyl bezcitný Zmijozel, ale takhle to vymyslet a napsat...Krása. Určite by bylo zajímavé napsat něco víc o jejím životě, nechceš se do toho pustit? Neznám nikoho, kdo by psal o pobertovské době tak skvěle a čtivě :-)

12 Eliška Eliška | 31. března 2012 v 19:18 | Reagovat

Páni,ám radši kratší povídky,proto jsem prožívala každičkou větu,každičké slovo a říkala si:,,Ano,taky každý večer ležím na posteli a přemýšlím,někdy se rozbrečím,ale jsem silná a snažím se potlačit slzy."
Krásně napsané

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama