Je pozdě, vím. Ale až teď jsem dopsala můj první sonfic, který bych ráda věnovala Zasněné*, i když není ani na jednu písničku, kterou mi doporučila (ale časem je udělám :) )... Tenhle sonfic je asi hodně netradiční, protože písničku jsem strašlivě rozkouskovala... No, uvidím, jak se bude líbit, i když myslím, že spíš nelíbit, poněvadž je to fakt jen takový první pokus... Jo, málem bych zapomněla - je na písničku "Fénix" od Lucky Vondráčkové a pár je Dramione...
Ahoj, vaše Charlie...
Bitva byla v plném proudu. Proti Hermioně stál Nott a bez přestání se poškleboval, jak moc jí dělá práce, uhýbat všem jeho vražedným kletbám. Nevěděl, že krom boje stíhá ještě něco, a to rozhlížet se všude okolo a hledat tu čupřinu hedvábných blonďatých vlasů…
Srdce mý přemet udělá. Obavou…
Konečně! Konečně ho zasáhla její kletba úplného spoutání. S hůlkou v ruce se rozhlížela všude okolo a hledala ho. Draca. Jejího Draca. Křičela jeho jméno zoufale do všech stran.
Radostí…
A vtom ho uviděla. Nerozhodně stál mezi svou tetou Belatrix a matkou svého nepřítele - Molly Weasleyovou a každou chvíli měnil směr, kterým metal kletby.
A jen tvou blízkostí...
Rozeběhla se k němu a pevně ho objala. Cítila, jak mu z šedých očí ukápla osamělá slza do jejích rozcuchaných vlasů slepených krví.
Nejsi můj, nic už neplatí.
Pustila ho ze svého objetí a podívala se mu do zmatených očí. Viděla v nich jen velký otazník nad ní i jím samým.
Mlčíme dál.
Vpíjeli se navzájem do svých očí a bitvu kolem sebe nevnímali.
Poslouchej, teď o čem mlčím já.
Do očí se jí vkradly slzy. Je zmatený. Určitě ji nemiluje tak… Tak jak ona miluje jeho…
O veletočích a o slibování, zavřených očích, o milování, dotycích z dálky a pocitu zblízka, o tom jak vadí to, že se mi stýská.
Její oči jasně vypovídaly o jejím pocitu křivdy. On se však zmohl jen na téměř neslyšné "Hermiono." a jakési nemotorné pohlazení po vlasech, před kterým však Hermiona ucukla.
Mě se ptáš, už to neřeším, proč chci dál blízko stát, proč, když ti neveřím.
Věděla, že už ho nemůže milovat. Ale nešlo to. Nešlo, když konečně svůj cit objevila tam hluboko, kam ho zakopala už poprvé, kdy ho uviděla.
Srdce mý, přemet udělá, obavou…
Nedokáže to. Nedokáže ho nenávidět! Teď už ne! Znovu se mu vpila do očí a on, když viděl ten zármutek v jejích očích, zachvěl se tím návalem, pro něj neznámé, něhy a touhy tuto dívku ukonejšit. Nejradši by zabil toho, kdo mohl za její smutek, i když věděl, že je jím on sám. A tak k ní přistoupil, váhavě ji uchopil za obě ruce a jemně se usmál.
Chybí ti tu odkaz na písničku, ale já si ji našla podle textu. Povídka je to krásná. Asi mě nikdy neomrzí číst Dramione. Vážně, super napsáno a i k tomu textu ti to sedělo. Vůbec bych neřekla, že je to tvůj první songfic. A moc děkuju za věnování. ^^
[1]: Tak chybějící odkaz jsem napravila No, já se bojím Sonfic psát - nemám totiž moc písniček, které by se podle mě hodily... Ale ty tvé určitě využiju A za věnování nemáš zač... Ale teď mě napadlo, že za to něco budu chtít => Pomohla bys mi, prosím, vymyslet název?
[1]: A ještě něco... - Uvažuju, jestli to sem mám dát celé... - Ještě jsem dopsala zbytek písničky, ale končilo by to tragicky, takže si radši asi zbytek nechám jen v počítači
4Bereniké | Web | 9. října 2011 v 10:47 | Reagovat
Ty seš vážně skvělá úplně ve všem!!To bych nikdy nedokázala!... Naví se mi taky líbí kombinace Hermiony a Draca
Chybí ti tu odkaz na písničku, ale já si ji našla podle textu.
Vážně, super napsáno a i k tomu textu ti to sedělo. Vůbec bych neřekla, že je to tvůj první songfic.
Povídka je to krásná. Asi mě nikdy neomrzí číst Dramione.
A moc děkuju za věnování. ^^