...Obdivu

28. září 2011 v 12:29 | Charlotte Evans |  S očima plnýma...
Ahoj!
Ach ano, vím, že poslední dobou jsem se zabývala jen Remusem... Rozhodla jsem se to napravit, takže tady máte něco o Jamesovi. Jak jsem na tohle téma přišla, když jsem si včera i předevčírem stěžovala, že mě nic nenapadá? Zajímavě! Právě totiž čtu Harryho Pottera a ohnivý pohár no, a dočetla jsem se tam, že minulé mistrovství světa ve famfrpálu bylo před třiceti lety. - Takže mě napadlo, že by na něm mohl být i James... A co se tam stalo? Čtěte a uvidíte... A nezapomeňte zanechat komentář!!!
Ahoj! Zdraví Vás Charlotte...



"Jééééé! Tatí! Podívej, támhle je Lucas DeWind! Vidíš? Ten s těmi červenými vlasy!!!"
"Jamesi! Uklidni se! Chováš se jak hysterická faninka." pokáral ho otec. James na vteřinku zmlknul, ublíženě na otce pohlédl, načež se znovu otočil směrem k hřišti a začal křičet: "Italie! Do toho!"
Malý kluk - mohlo mu být tak pět, šest - s rozcuchanými vlasy a brýlemi nakřivo posazenými na malém nose hlasitě vyřvával své nadšení z toho, že se s otcem dostal na Mistrovství světa ve famfrpálu.
"Podívej! Tati! Viděl jsi tu nádhernou DeWindovu fintu?!"
Otec už začínal být otrávený: "Ne, Jamesi… Ale možná bych viděl líp, kdybys mi tolik nemával rukama před obličejem…"
James se zašklebil, spustil ruce na sedačku a všechnu svou radost dával najevo výkřiky.
"ITALIE DO TOHO!"
"GÓÓÓL!"
"NO TAK, JEŠTĚ KOUSEK… NÉÉÉÉ!"
"TATI! Viděls to?! Viděls to?! DeWind - on… Ta otočka! Vždyť málem spadl! A pak… Pak se vyhoupl zpět na koště!!!"
Otec jen protočil oči a položil synkovi ruce na ramena: "Jamesi. Vždyť to bylo přímo před naší tribunou! Musel bych být slepý, kdybych to neviděl…"
A tak to pokračovalo dál až do konce zápasu… James byl jako u vytržení ze všech těch profesionálních hráčů… Ale nejvíce samozřejmě z jeho oblíbence - Lucase DeWinda.
Zápas nakonec skončil vítězstvím Itálie. Jak jinak - měli nejlepšího brankáře za posledních 100 let… A jakmile se rozlehl stadionem závěrečný gong a s ním i hlas komentátora, který oznamoval, že "Italie zvítězila nad Francií 130 ku 90", pan Potter si povzdechl - s Jamesem to teď bude k nevydržení…
A měl pravdu. Celou cestu od jejich sedadel až k východu James vyřvával: "JOOOO! ITÁLIE!!! VYHRÁLA ITÁLIE! AŤ ŽIJE LUCAS DEWIND!"
James měl zavřené oči, aby mohl co nejvíc otevřít pusu a tak se nebylo co divit, když ve dveřích do kohosi narazil.
A ten někdo byl sám…
"J-já se o-om-omlouvám p-pane-e D-de-W-win-winde…" vykoktal James při pohledu na svého hrdinu.
"V pořádku, chlapče…" usmál se na Jamese.
"J-já j-jsem Jam-James Po-Potter… J-jste můj n-nej-nejoblíbenější h-hráč…" vypravil ze sebe po chvíli obdivného zírání James.
"To mě těší…" usmál se DeWind.
"Nechcete zajít na čaj?" zeptal se hráč pana Pottera.
"No, já… Tak dobře…" odpověděl pan Potter celý nesvůj, přestože neměl pro tohoto hráče takovou slabost jako jeho syn, nestávalo se mu každý den, že by ho slavný famfrpálový hráč zval na čaj…
James byl jako u vytržení a očima přelétal ze svého vzoru na otce.
"Tak pojďte… Támhle je můj karavan." vyzval je DeWind a rázným krokem k němu vyrazil.
James se vzpamatoval dřív než pan Potter, a tak popadl otce za ruku a společně s ním se rozeběhl za svým hrdinou.



"Tak jaký si dáte?" ptal se Italský chytač, který stál u jakési krabice a přehraboval se v ní.
"Malinový, prosím." požádal pan Potter a pak tázavě pohlédl na Jamese, který seděl na židli a rozhlížel se po prostorném karavanu s otevřenou pusou.
James pohodil hlavou, jako by se probral z transu a pevně pravil: "J-jablko se skořicí, d-díky."
"Ty víš -" pohlédl hráč ohromeně na malého Jamese.
"Vím o vás všechno!" prohlásil hrdě ten, "Od oblíbeného čaje až po nejneoblíbenější příchuť Bertíkových fazolek."
Hráč se na něj pochybovačně podíval a tak James dodal: "Staré ponožky."
"Páni! To jsem nevěděl, že mám někde ve světě takového fanouška" usmál se překvapeně DeWind a přitom jen tak mimochodem mávl hůlkou a tři šálky hotového čaje doplachtily na stůl.
James spokojeně usrkl a zeptal se: "Kolik vám bylo, když jste začal poprvé létat?"
Hráč se zamyslel a pak prohlásil: "Úplně poprvé asi když mi byly dva…"
"Já jsem ještě neletěl…" prohlásil zklamaně James, "Táta mi to nechce dovolit… Prý je to pro mě ještě moc nebezpečné…"
"A má pravdu." kývl Lucas.
"Ale vy…" chystal se oponovat mu James, když ho hráč zase přerušil.
"Ty víš, kdo byl můj otec, viď?"
"No jasně!" vyhrkl James s radostí, že může konečně ukázat, co všechno ví, "Váš otec byl Marco DeWind, skvělý brankář Větrných ďasů!"
"No právě… Měli jsme doma všechno připravené pro trénink famrpálu… Táta pro mne doma připravil speciální tréninkovou absolutně bezpečnou místnost… Mám ji v karavanu taky - občas tam trénuje můj syn."
"Fakt? A můžu - můžu se tam podívat?" vyhrkl nadšeně James.
Pan Potter byl celý nesvůj z toho, že ten, kdo si tu povídá je jeho syn a ne on. Většinou to bylo tak, že manželé Potterovi si povídali a jejich syn mezitím tiše seděl v koutku a vymýšlel lumpárny.
"Pojď, Jamesi." pokývl mu rukou a James se zatetelil blahem, že ho TEN DeWind oslovil jménem, "Chcete jít také, pane Pottere?" zeptal se ještě Jamesova otce, který kývl a vstal.



"To je… nádhera!" vydechl James, když po dlouhé cestě obrovským karavanem Italský hráč otevřel dveře a ukázal jim místnost, která dokonale napodobovala venkovní krajinu.
"Podívej." řekl DeWind a mávl hůlkou. Sneslo se k nim malé koště "Tak nasedni!" pobídl Jamese.
"Já ještě nikdy neletěl…" zopakoval stydlivě James.
"Tak počkej… Accio Kometa!" za pár vteřin k nim přisvištělo nádherné koště s lesklou násadou a aerodynamickými proutky. "Teď prostě koukej… Je to jednoduché!" vybídl Lucas Jamese.
James s úžasem pozoroval, jak DeWind přehodil pravou nohu přes koště a lehce se odrazil od země, pak rukama vyzdvihl předek koštěte, lehce kopl levačkou a koště vyletělo vzhůru.
James se nadechl, zavřel oči a když je znovu otevřel, už přehazoval nohu přes koště.
'Tak teď nebo nikdy!' řekl si v duchu a odrazil se. Byl to nádherný pocit. Tak… osvobozující! Cítil se volný jako pták! Teď může letět kamkoliv!
Vykopl levačkou a vyletěl vzhůru stejně prudce jako předtím jeho vzor, který se teď vznášel těsně u vysokého stropu a tleskal. Povzbuzen tím, létal James rychle jako ďas po celé místnosti. Už dvakrát se jen těsně vyhnul stěně a zdálo se mu, že létá čím dál lépe. Rozhodl se vyletět vzhůru.
Letěl výš a výš. Až ve výšce padesáti stop prudce otočil dolů a… A padal. Násada koštěte mu proklouzla skrze ruce a on přepadl přes předek. Padal dolů a uvažoval, zda lze pád z takové výšky přežít.
Už viděl před sebou zem, která bude jeho hrobem, když se najednou zastavil. Ano! Zastavil se! Ve vzduchu. Zmateně se rozhlédl kolem sebe, když uviděl DeWinda, který pomalu klesal k němu. Na Jamesův tázavý pohled odpověděl prostě: "Říkal jsem, že je to tu upravené pro trénink… Kdykoliv někdo opustí tréninkové koště, nad zemí i u stěn se spustí levitační kouzlo, které prostě nepovoluje pád…"
Pan Potter, kterého levitační kouzlo taktéž vyneslo do vzduchu, se na něj vděčně podíval.
"To je promyšlené…" kývl James a otočil se na tátu, "Vidíš! Vidíš, že je to bezpečné! Tatí, uděláš mi doma takovou místnost???"
"Uvidíme." to bylo jediné, co ze sebe pan Potter dostal.
"Můžu si ještě zalétat, pane DeWinde?"
"Ale klidně, Jamesi… Budu ale radši létat s tebou." usmál se na Jamese jeho vzor.
"Díky, pane!" vyhrkl James. A vyletěl znovu do vzduchu...




"Děkujeme, pane DeWinde. Za všechno. A doufám, že se ještě shledáme!" loučil se pan Potter.
"D-děkuju p-pane! A nashledanou…" děkoval ve dveřích také James.
"Nemáte za co… Ale počkej, Jamesi…" zastavil ho DeWinde.
"Ano?" otázal se překvapeně James.
"Tady máš. Myslím, že máš opravdu talent, a byla by škoda ho promarnit…" s těmito slovy mu podal tréninkové koště, které si James za ty dvě hodiny opravdu zamiloval.
"To-to nemůžu přijmout!" vyhrkl James, ale bylo na něm vidět, že by si ho nejradši vzal.
"Jen se nestyď… Vem si ho! Máš talent a koště… Teď ti ještě chybí tréninková plocha. Ale vsadím se, že teď ti ji tvůj táta neodepře."
"Děkuju, pane!" vyhrkl James a horlivě mu potřásal rukou, "Nikdy na Vás nezapomenu! A až vyrostu, budu jako vy! Nejlepší chytač na světě!"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 18. října 2011 v 19:53 | Reagovat

Úžasné, mňa vždy napadlo, že prišiel k metle tak, že odmalička lietal, toto ma dostalo :D. Ale bolo to úžasné, skvelý nápad! :) :) :)

2 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 18. října 2011 v 20:17 | Reagovat

[1]: Díky... No, jak už jsem psala, hlavníá podíl na nápadu má knížka HP 4... - navíc bylo strašně nespravedlivé, že jsem pořád psala jen o Removi a Jammie nic... :D

3 Annie Annie | 10. prosince 2011 v 22:41 | Reagovat

Je to super! Fakt se ti to povedlo. kam jen na ty nápady chodíš? :-D  8-)

4 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 11. prosince 2011 v 8:28 | Reagovat

[3]: Do knížek HP :-)

5 Rose Rose | Web | 12. prosince 2011 v 0:13 | Reagovat

:] ROZTOMILÉ! Malý James... Kuťu. Strašne sa mi páčilo ako si tú Jamesovu vrtošnú povahu ešte viac tak zvrtošila.
K ankete- Dala som Remusa/pretože je to môj miláčik!/ale ak by som mohla, dám všetkých, pretože všetci/okrem Dumbledura/ si zaslúžia mať titul Super Otec!

6 chillychilly chillychilly | Web | 12. prosince 2011 v 18:24 | Reagovat

To je krásně ideální. James byl prostě narozdíl od Harryho jako malý určitě k sežrání, i když musel být otrava, taky bych ho pozvala k sobě do stanu :D neeeee, nejsem pedofil, vůbec ne *schovává obrázky Ciela Phantomhiva nad kterýma pravidelně slintá*

7 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 12. prosince 2011 v 19:23 | Reagovat

[5]: Díky - tohle je jedna z mála povídek, kde mám Jammieho ráda :)

[6]::D

8 Mai Mai | Web | 12. prosince 2011 v 20:39 | Reagovat

povedlo se ti to.
[7]: to souhlasím - ještě nezačal lumpačit

9 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 12. prosince 2011 v 20:41 | Reagovat

[8]: Díky moc :-)
Hlavně nezačal být hnusný na Sevieho :-/

10 Pouli Pouli | Web | 15. prosince 2011 v 22:21 | Reagovat

Prostě kouzelné.

11 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 16. prosince 2011 v 6:32 | Reagovat

[10]: :*)

12 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 20. prosince 2011 v 18:32 | Reagovat

Ach... Kde ty bereš ty úžasné konce? Ta poslední věta mě vždycky dostane! To poučení z příběhu! Vysvětlení, proč je ten člověk takový... Prostě... :))) I love it! ;-)

13 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 20. prosince 2011 v 19:14 | Reagovat

[12]: Strašně ráda píšu takovéhle konce, a jsem ráda, že se líbí :-)

14 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 20. prosince 2011 v 20:44 | Reagovat

[13]: Závidím, že je umíš! ;)) Jsou nejlepší!

15 Illienel Illienel | E-mail | Web | 19. března 2012 v 20:20 | Reagovat

Páni...prostě píšeš ty nejlepší jednorázovky. S očima plnýma mě pořád dostávají. Perfektní nápady, skvělí hrdinové, dobrý styl psaní, vypravěčský talent...a ty Tvoje poslední věty! :-P Miluju Tvoje povídky :-) Jamese sice nemám moc v lásce, ale jako malý a ve Tvé povídce je to takový milý, sympatický rošťák :-D Myslím, že i kdybys napsala povídku, kde by hrdinou byl můj nejneoblíbenější člověk, stejně by se mi ve Tvém podání líbila :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama