I vlkodlaci mají srdce

24. září 2011 v 18:00 | Charlotte Evans |  Jednorázovky
Xin chào! (Kdybyste nevěděli, tak to je vietnamsky ahoj)
Tákže tu pro vás mám poslední povídku dnešního dne... - I vlkodlaci mají srdce. Vypráví o Remusovi, který je strááášně zamilovaný... To asi není moc origoš námět, co? Nevadí. Remusek to přežije... Ale nevím, jak přežije, že s jeho milovanou chodí zrovna jeho kamarád... No, nechte se překvapit! Uch, asi jsem otravná, že to zase píšu, ale budu ráda, když tu po Vás zbyde komentář...
Hey, Charlie Evansová.


Seděl ve společenské místnosti a pozoroval ji. Jak byla krásná… Skláněla se nad jakýmsi pergamenem a psala. Soustředěně psala a tmavé prameny sametových vlasů jí co chvíli padaly do očí. Vždy když zahladila nějaký neposlušný pramen za ucho, na okamžik bylo možné spatřit ty okouzlující jiskřičky ve vodově šedých očích.
A pak se objevil i on, jeho přítel. Nemohl mu mít za zlé, že s ní chodil… Přeci jen - byl to Cassanova a holkám se líbil. Ale proč ona? Proč zrovna ona?!
Navíc on byl takový srab, že nedokázal říct Siriusovi, že ona se mu líbí a že od ní má dát ruce pryč… A teď tu jen seděl. Neschopný jakéhokoliv myšlení, neschopný čehokoliv. Už půl hodiny tu seděl nad pojednáním na Dějiny čar a kouzel a neudělal do něj zatím ani kaňku. Jen seděl. Ne, seděl a zíral. Na ni.
Sirius se naklonil k Joan a cosi jí pošeptal. Ta se slabě pousmála a podívala se nenápadně směrem k Remusovi. Ten si toho přesto všiml. Navykl si, vždycky když byla v jedné místnosti, sledovat ji a hledat jakoukoli známku toho, že ví o jeho existenci.
Jakmile se jejich pohledy střetly, Joan se usmála a otočila se zpět na Siriuse. Pak společně odešli.
Když se za nimi zavíral portrét, Remus zamrkal, jakoby se probral z transu a vrátil se zpět ke svému pojednání.
***
Jemné sluneční paprsky šimraly hladinu Černého jezera. Byla sobota a tak si všichni užívali volného času na břehu jezera.
A jak jinak by si mohl zrovna on užívat, než že by si četl... Byl plně začtený do Shakespearova Hamleta, kterého měli přečíst do příští hodiny Studia mudlů, když zaslechl kroky. Otočil se a spatřil JEHO! Svého dlouholetého přítele, který ho však v poslední době dopaloval víc než kdo jiný.
"Ahoj." pozdravil jako první Sirius.
"Achmm." zamumlal Remus nezřetelně v odpověď.
"Můžu si přisednout?" zeptal se Sirius.
"Hmm." přikývl mrzutě Remus a začal se dál věnovat knize. Sirius chvíli mlčel, ale pak podotkl: "Poslední dobou se nám vyhýbáš, Dvanácterák má o tebe starost."
Remus jen nadzdvihl obočí.
"Prý, co se děje? Nesměješ se, přitom úplněk je daleko, straníš se nám, přitom jsme ti nic neudělali… Ale vsadím se, že vím, kde je pudl."zašeptal a pak, snad ještě tišeji než předtím dodal: "Joan?"
Remus vykulil oči - On to ví!!! NE! To není možné! - Remus rychle nasadil starý výraz a zeptal se jen co nejvíc lhostejně to šlo: "Co s ní?"
"Remusi! My víme, že se ti líbí. Je to vidět. Pokaždé, když ji vidíš, zíráš na ni jako na anděla a nereaguješ na okolí! Toho, jak se v její blízkosti chováš, si všiml i Červíček!"
Tak přece to ví!
"A-ale -" chtěl se Remus na něco zeptat, ale Sirius ho přerušil.
"Žádný ale! Víš, už mě to s ní nebaví… Asi jí dám kopačky. Neboj, šetrně!" vyhrkl, když viděl Remův výraz, "No, a dneska večer máme poslední schůzku. Já už si s ní tak nějak nemám co říct a myslím, že ty bys určitě věděl, o čem si povídat…"
"Co tím myslíš?" vyptával se Remus opatrně.
"Jen to, že máme ještě celkem slušnou zásobu mnoholičného lektvaru…"
"To nemyslíš vážně!" vyhrkl Remus.
"Ale jo… Musíš taky někdy mít štěstí… Víš, už musím jít - čeká mě Susan Whiteová - ta hnědovláska z Havraspáru. Jo, ta schůzka je v sedm v Komnatě nejvyšší potřeby, lektvar i s mými vlasy máš na posteli… Takže držim palce, brácho!"
"Dí-díky, Tichošlápku!" zavolal ještě Remus. Sirius se jen otočil, usmál se a ústy naznačil 'Pro kamaráda všechno.' pak svižně vykročil k hradu.
***
Remus stál před zrcadlem a snažil se zvyknout si na svůj nový vzhled. Na to, jak mu černé vlasy padaly do očí, na to, že jeho obličej najednou není pokrytý žádnými jizvami…
Oblékl si hábit, košili nechal ležérně nedopnutou, jak to vídával u Siriuse a kravatu si také jen tak přehodil přes ramena dle kamarádova vzoru. Rozčísl si rukou vlasy a vydal se do společenky.
Jakmile vešel, začali se na něj všichni otáčet. Na to nebyl zvyklý… Vždy kráčel až za Siriusem a Jamesem, takže si ho nikdo nevšímal. Bylo to tolik pohledů… Zčervenal. Zčervenal a sklopil pohled k zemi. Lidé kolem něj si však začali mezi sebou šeptat ještě víc.
Remus byl zmatený… Co se stalo? Pak si to však uvědomil. Sirius se nikdy nečervená! Nikdy neklopí oči. Remus se nadechl, zvedl hrdě hlavu, a co nejrychleji prolezl portrétem ven ze společenky.
Rychle vyběhl do sedmého patra. Párkrát prošel před prázdnou stěnou a rychle vlezl dovnitř. Komnata se opět předvedla. Za dveřmi tentokrát byla malá kruhová místnost, s kulatým stolečkem uprostřed. Na stolečku ležel tácek s jídlem a stály tam dvě lahve dýňové šťávy. Naproti sobě pak u stolečku stála příjemná kožená křesílka s opěrkami.
Jakmile Remus usedl, otevřely se dveře a vstoupila Joan. Tmavé vlasy měla stažené do dvou volných culíků a šedivé oči jí zářily. Na sobě měla rudé šaty s výstřihem. Příjemně se usmála na Remuse, který si při jejím příchodu stoupl.
"Ahoj, Siriusi."
"A-Ahoj, Joan!" pravil a ihned se vydal přivítat ji polibkem na čelo.
"Koukám, že jsi to tu pro mne připravil." usmála se.
Remus nemohl spustit oči z tohoto úsměvu, avšak po chvíli se přemohl. Pořád si opakoval: 'Chovej se jako Sirius! Chovej se jako Sirius!'
"Ehm… Tak si pojď sednout!" vydal ze sebe nervózně Remus.
Joan se znovu usmála a usedla do křesílka. Ještě chvíli byl Remus nervózní, ale nakonec to z něj opadlo a úplně upřímně si s ní povídal.
Kolem půl deváté se Joan zvedla a prohlásila, že už musí jít. Pak k ní Remus přistoupil a znovu ji políbil na čelo. Ona ho objala a pošeptala mu do ucha: "Mám tě ráda, Remusi."
"Já tebe ta-" Remus se zarazil. Řekla Remusi? Zděšeně si prohrábl vlasy a zjistil, že místo těch dokonalých černých má své obyčejné, hnědé. Podíval se jí do očí a viděl v nich… co? Lásku? Upřímnost? A… A pobavení?
"Tys, tys věděla, že -" vykoktal.
Ona se jen usmála: "To Sirius tohle vymyslel. Svěřila jsem se mu, že se mi líbíš a jeho napadlo tohle…"
Remus se usmál taky. Jak byl rád, že má takové přátele, jako je James, Sirius a Peter. Přátele, kteří pomůžou a nikdy ho neodkopnou kvůli holce.
Podíval se Joan do očí a znovu ji políbil. Byl šťastný. Nejšťastnější od doby, kdy se narodil. Od doby, kdy nastoupil do Bradavic. Od doby, kdy poprvé potkal Joan…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zasněná* Zasněná* | Web | 27. září 2011 v 7:42 | Reagovat

:D To Siri dobře vymyslel. Šikulka. :D Krásná povídka. ;-)

2 Charlotte Evans Charlotte Evans | Web | 27. září 2011 v 15:41 | Reagovat

[1]: Rozhodla jsem se Removi dopřát taky trochu toho štěstí... - Moc si ho neužil a ani v budoucnu neužije... :-(

3 Rose Rose | Web | 10. října 2011 v 16:27 | Reagovat

Ááá krásna poviedka :) Sirius je proste maník.  A Remus, no proste on je rozkošný. :-D

4 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 10. října 2011 v 16:44 | Reagovat

[3]: Díky... Původně jsem chtěla udělat smutný závěr, ale nakonec mě má touha po happy-endech přemohla :D

5 Mai Mai | Web | 13. října 2011 v 13:19 | Reagovat

HAHA :-D

6 Mai Mai | Web | 13. října 2011 v 13:19 | Reagovat

to bylo chytrý :-)

7 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 13. října 2011 v 13:55 | Reagovat

[6]: Viď? Možná na Siriuse až moc :D - Ne, jsem zlá... - Prostě je Sirius náš malý Einstein... :D

8 Girl Girl | 15. října 2011 v 15:19 | Reagovat

Remův osud je smutný a proto tě za tuhle povídku zbožňuju! :-)

9 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 16. října 2011 v 17:00 | Reagovat

[8]: Děkuju moc!!! - Taky mi připadá, že byl k Removi život (čti "Rowlingová") značně krutý... ;-)

10 Michelle Lilian Black Michelle Lilian Black | Web | 26. října 2011 v 13:37 | Reagovat

Jééééééééééééé. Takové příběhy miluju. Ach,.. 8-)

11 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 26. října 2011 v 13:40 | Reagovat

[10]: Já zase miluju Remuse :-)

12 Tér. Tér. | 11. prosince 2011 v 22:59 | Reagovat

uctívám tě za to že někoho, konečně napadlo napsat povídku o remusovi a jeho holce se šťastnym koncem :D

13 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 12. prosince 2011 v 6:49 | Reagovat

[12]: :-D Zasloužil si to... Alespoň projednou šťastný konec... Nicméně tu mám i povídky, kde nedopadne dobře :-(

14 narcisa-malfoy narcisa-malfoy | 23. prosince 2011 v 21:03 | Reagovat

Krásná,povedená povídka!:)

15 Nienna Nienna | E-mail | Web | 7. února 2012 v 16:00 | Reagovat

Konečne niekto doprial aj Remusovi trochu šťastia :-) Moc pekná poviedka :-)

16 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 18. února 2012 v 0:14 | Reagovat

No, když už si toho všiml i Petr tak tomusel Remus vážně zírat :D Hezká povídka, mělo to zajímavé vyústění, že to Sirius takhle všechno připravil 8-)

17 Bazalka Bazalka | Web | 23. února 2012 v 20:18 | Reagovat

Všichni už všechno řekli takže se budu opakovat ale i tak krásná povídka!

18 Illienel Illienel | E-mail | Web | 28. února 2012 v 18:09 | Reagovat

Sice to už všechno bylo řečeno, ale musím to zopakovat :-) Je moc dobře, že to Removi jednou vyšlo, povídka je pěkně napsaná, je to vtipné, jasné, výstižné a dobře se to čte :) A závěr opravdu překvapil :-P

19 Guenon Guenon | Web | 9. dubna 2012 v 22:52 | Reagovat

Já sice Rema preferuju ve slashi, ale tohle bylo povedené. Velice sladké. Siri je machr a Rem si to zaslouží. :D
Udělala jsi mi radost. A tahle abecada je moc hezká, líbí se mi, jak máš udělaný rozcestník. :D Já ty své jednorázovky musím nějak roztřídit, je to děs běs :D

20 Beltrix Beltrix | Web | 16. listopadu 2012 v 18:35 | Reagovat

Sirius dohazovač?? No, proč ne :-) Velmi milá povídka ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama