Nech mě jít... - 2.KAPITOLA

28. září 2011 v 16:31 | Charlotte Evans |  Nech mě jít...
Čááááu!!!
Tak jo... Neodolala jsem... Prostě jsem to se MUSELA dát... Je to taky krátké... Ale příště už to doufám bude delší... Takže tady je ta kapitolka s mým očekáváním komentářů... :-)



"...S pozdravem William a Elizabeth Greyovi. A hádej, jak jsem přišla na Greyovi! Chápeš to? Máma Whiteová, táta Black, a co vznikne? William Grey a Elizabeth Greyová!!! Myslíš, že jsem to vymyslela dobře, Wille?"
Dva sourozenci seděli v jednom z pokojů Děravého kotle. El zrovna cosi dopsala na list pergamenu a teď byla nadšením bez sebe.
"Výborně, Beth" odvětil její bratr, ale pak mrzutě dodal: "Jen mi vysvětli, proč jsi mě kvůli tomu budila už v šest." El se však andělsky usmála a pravila: "Drahý bratře, jestli ti to uniklo, je prvního září a ty ses ještě neodhodlal poslat Brumbálovi žádost o přijetí. Udělala jsem to tedy za tebe a doufám, že pokud to pošlu hned teď, stihneme ještě nakoupit všechny potřebné věci."
"Ach tak..." přikývl Will, ale posměšně ukázal na dopis v její ruce, "Ale jestli ti tak moc záleží na tom, abychom to všechno stihli, proč tu jen tak stojíš s tím dopisem v ruce a mluvíš, když už s tím Larry má letět k Brumbálovi?" Elizabeth začala rudnout jako vždy, když ji někdo naštval, a tak radši Will písknul na maličkou sovičku v rohu a na nohu jí připoutal dopis, načež ji El vypustila do slunečného dne.
***
"Tak co, tak co, tak co?" poskakovala nedočkavě Liz před svým bratrem, který pomalu četl v jakémsi pergamenu.
"Hm… Píše, že jsme napsali pozdě. A myslím, že má pravdu…" řekl Will, načež El propadla zoufalství.
"Ach jo… A já už nám nakoupila hábity…"
"Necháš mě laskavě domluvit?" otázal se nabroušeně Will, "Píše, že jsme napsali pozdě, ale že s námi počítá. Prý je na druhém pergamenu seznam učebnic."
Liz mu nedočkavě vytrhla seznam z rukou a začala ho pročítat.
"No téda! To se prodraží! Ještě, že mamka hodně šetřila… Ale počkej… Víš, na té škole… Na té škole může být někdo, kdo znal tátu… A máma říkala, že mu jsi podobný. Tak… Neměl by sis trochu změnit vzhled?"
Will se zamyslel. Po chvíli mrzutě kývl. "Jo, ale ty jsi zase podobná mámě! Takže ty musíš taky vypadat jinak!"
"Fajn!" rezignovala Lis, "Ale teď už dělej, jestli chceš teda něco měnit! Musíme ještě nakoupit!"
"Víš co? Ty změníš mě a já tebe… Bude to jednoduší…"
"Dobře." svolila Elisabeth a stejně jako její bratr vytáhla hůlku.
***
Když hodiny odbily osmou, koukali se do dvou zrcadel chlapec a dívka. Dívka měla blonďaté dlouhé lokny a tmavě hnědé oči. Chlapec naproti tomu modré důvěřivé oči v kombinaci se světle hnědými krátkými vlnitými vlasy.
"Cos to se mnou provedla, El?!" ptal se zrovna zoufale chlapec…
"No, nic tak hrozného, jako to, co jsi ty udělal se mnou!" odsekla dívka.
"Fajn, jsme si kvit." odsekl stejně naštvaně se Will, ale pak smířlivě dodal: "Ale teď už pojď! Těch věcí na nakoupení je dost… Musíme to stihnout!"
S těmito slovy popadl Will Elisabeth za ruku a táhl ji za sebou ven. Na Příčnou. Na nákupy.
***
"No tys mi dala, El!" postěžoval si Will, když v půl jedenácté konečně oba stáli ve svém pokoji u Děravého kotle.
"Tak promiň! Když tady jsou tak úžasné obchody!"rozplývala se Liz.
"Omluva se přijímá..." zašklebil se Will, "ale teď pojď... Přemístím nás - nerad bych, aby nám ten vlak ujel. Kdovíkde nás ještě zdržíš..."
El se na okamžik zatvářila uraženě, ale pak bratra dloubla do žeber a oba se rozesmáli.
Když se uklidnili, každý popadl jeden kufr a ještě stále s úsměvem na rtech se vydali dolů, kde se s hlasitým PRÁSK! přemístili.
***
Will a El stáli nervózně na nástupišti 9 ¾ stranou od ostatních a rozhlíželi se okolo sebe. Kolem nich byly stovky žáků a všichni si hlasitě povídali a sdělovali si dojmy z prázdnin. Z těch prázdnin, které sourozence Whiteovy připravily o matku a donutily je odjet do Anglie.
Jak závistivě oba hleděli na všechny ty loučící se rodiny. Jak rádi by teď byli se svou matkou. Ale to nemohli. A tak Will chytil Eliz za ruku a společně vyrazili do vlaku, který je měl odvést do jejich nové školy. Do jejich nového života.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zasněná* Zasněná* | Web | 1. října 2011 v 6:03 | Reagovat

Ten konec... ten byl nádherný. :-) Ještě že Brumbál, je takový hodný a pustil je. :-D

2 Charlotte Evans Charlotte Evans | Web | 1. října 2011 v 7:57 | Reagovat

[1]: To víš... Brumbi asi chápe život bez rodičů... ;-)

3 Mai Mai | Web | 20. října 2011 v 19:00 | Reagovat

povedlo se to
ještě že už máš pokračování, je to hodně napínavý

4 Mai Mai | Web | 20. října 2011 v 19:00 | Reagovat

do jaký školy chodili před tím?

5 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 20. října 2011 v 19:02 | Reagovat

[3]: Vlastně chodili na začátku do mudlovské školy, a pak je matka učila kouzla doma - proto se mohou přemisťovat, i když nejsou plnoletí - z části pak je to taky tím, že původně nežili v anglii, takže na ně nemají nasazený anglický hlídáček...

6 Tinna Tinna | Web | 16. prosince 2011 v 19:06 | Reagovat

jůů, hned jdu na další kapču ;-)

7 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 16. prosince 2011 v 19:26 | Reagovat
8 Annie Annie | 28. února 2012 v 14:52 | Reagovat

Moc se ti to povedlo Lotko. ;-) Ten konec byl vážně super. :-)

9 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 20. června 2012 v 8:54 | Reagovat

To je fakt dokonalý! Jsem ráda, že je přijali... Snad do zvonění stihnu ještě jednu kapitolu, protože jinak to nezvládnu. Jdu hned dál! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama