
Nech mě jít... - 1.KAPITOLA
28. září 2011 v 14:00 | Charlotte Evans | Nech mě jít...Nazdar!
Takže - přináším Vám první kapitolu B+W=G... A předem Vás varuju - je krátká... Jenže já vůbec netuším, jak to useknout a tak jsem to usekla takhle... Má to na Wordu asi jednu stránku, takže fakt nečekejte zázraky - ale abych si Vás udobřila, možná ještě dnes přidám i 2. kapitolu - no uvidím... Komentujte a ahoj!
Charlotte Evans

"Wille! Wille! Je ti něco?!"
Na jakémsi malém kopečku uprostřed polí ležel černovlasý chlapec se zavřenýma očima a nad ním se starostlivě skláněla drobná hnědovláska.
"J-jo… Jsem v pohodě." vykoktal po chvíli Willy, ale lhal. Rozhodně v pohodě nebyl! Bylo to totiž poprvé, co provedl asistované přemístění a ještě k tomu tak daleko.
"Co se tam stalo?" zeptala se Beth staršího bratra.
"Smrtijedi. Byli to Smrtijedi. Máma mi o nich vyprávěla."
"A-a co je s ní?" zeptala se roztřeseně El.
"Nevím, Eliz, ale doufám, že bude v pořádku. Teď se tam ale vrátit nemůžeme!"vyhrkl, když viděl, jak se jeho mladší sestra začíná zvedat.
"Proč?"
"Můžou tam ještě být! Nevrátíme se tam dřív než večer!"
"Ehm… Jo… A… Kde to vlastně jsme?"
"Já ani nevím. Myslím, že jsme tu byli jako malí s mámou, ale nejsem si jistý…"
"Fajn… Takže teď si tu jako jenom tak lehnem na zem a budem čekat na západ slunce?"
"No, rozprostřu tu nějaké anti-mudlovské zaklínadlo a vyčaruju alespoň nějakou deku."
"Super!" přikývla ironicky El a uvelebila se na zářivě modré, právě vyčarované, dece.
***
"El, El! To bude dobrý!"
"Ne! Nebude! Ona… Už nikdy to nebude jako dřív!"
Dva mladí lidé se zlomenými srdci postávali na jakémsi spáleništi, na kterém se dřív nacházel menší rodinný domek. A Elizabeth měla pravdu! Už nikdy nic nebude jako dřív! Pak se domem rozlehlo hlasité "PRÁSK!" a rozvaliny domku zase osaměly.
***
"Kam půjdeme, Wille?"
"Netuším... Podle mamky máme ale jediné příbuzné v Anglii. Ale je dost možné, že to byli právě oni, kteří matku zabili."
"Oni... Oni patří k nim?" vypískla Elizabeth a bratr jí položil chlácholivě ruku na rameno, když Beth vykulila oči a vyhrkla: "Táta! Můžeme k tátovi!" ale Will zničil její naději pár slovy: "Nezajímal se o nás doteď! Proč by to JEJÍ smrt měla měnit?!"
"Hmm, nech mě hádat... Oba potřebujeme ochranu, než nám bude 17. ON je teď náš jediný příbuzný. A navíc, představ si, že náš táta!" vychrlila na Williama El.
"Dobře... Můžeme ho zkusit najít, ale zatím musíme najít nějaké útočiště."
Beth se usmála a prohodila: "Ty, Wille, víš o kterém místě se, spolu s Gringottovými, říká, že je nejbezpečnější v Anglii?"
Anketa
:-) Směju se na Tebe! Co uděláš ty?
Komentáře
[1]:
-> No jo, zvědavost... Moje stará kámoška...
Známe se už od dětství ![]()
je to hezký...
hned si jdu přečíst pokračování
jenom, mohla bych tě poprosit, abys tu povídku dala do nějaké rubriky?
protože mi trvalo docela dlouho, než jsem to našla.
[3]: Dobře... - Promiň, jsem dřevo... - Vždy, když nějakou kapču přidám říkám si: "Musíš vytvořit rubriku!" - a pak vždycky zapomenu :) - Dobře, jdu na to ![]()
[5]: Hmm... Ty jsi ale chyyytrá ![]()
Jsou to Bradavice. Stopro.
Já se nechci zdržovat psaním komentářů, protože se strašně těším, až si to celý přečtu.
Takže řeknu jen jediné: dokonalý. Prostě dokonalý. ![]()


Celkem mě štve, že se k tomu dostávám až teď. Omlouvám se.
Je to super super super, chudáci, maj to těžký... No, já bych se vykecávala dál, ale jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.