Pozdě

17. července 2012 v 17:06 | Leslie. |  Básničky...
Už delší dobu mi to leží v hlavě... Ráda bych do Literárního klubu. Jenže potřebuju jednu povídku, která by mě reprezentovala... Pořád ale nevím, jakou povídku si vybrat. Kdybyste měli nápad, napište to prosím do komentářů pod článek...
Další věc, kterou chci oznámit je, že už jsem se rozhodla. Budu Leslie. Ne, tady nejde jen o změnu přezdívky. Dál slyším na Lotty i Charlie. Přesto chci ale být oficiálně Leslie. Protože chci být ona. Asi mě nepochopíte. To je ale jedno...
Tahle básnička vznikla společně s dalšími dvěma včera a všechny jsou laděné na podobnou vlnu. Snad se bude líbit.
 

Lhářčiny sny

16. července 2012 v 12:49 | Leslie? |  Básničky...
Ani nevím, co říct. Snad jen, že o mě nemáte mít strach. Mám psavou. A múza létá. Vznáší se tady a její hebké vlasy mě občas zašimrají ve tváři. A já s tolik přeju jí zachytit do klece. Aby zůstala. Ale vím, že tím bych to zrušla. To kouzlo okamžiku. A bez něj by se nikdy nezrodila básnička. No, trošku nezvyklá na můj styl. Krátká. A... Zvláštní. Ale to múza mi šeptala ta slova. Ona sama. A je zvláštní o tom takhle mluvit. Prostě jen... Pište. Chápete? A jak to zní? Neumím si to představit jinak, než tak, jak to řekla ona. Zvonivým hlasem ranního šplouchání vody prosvícené sluncem.

1.Kapitola: Mateřská láska

9. července 2012 v 12:00 | Dívka doufajíc v Leslie
Omlouvám se. Moc. Moje nálada je poslední dobou jako jarní počasí a já s tím nic nenadělám.každopádně navzdory tomu, co jsem napsala ještě před čtyřmi hodinami, jsem si teď sedla a dopsala 1. kapitolu, abych vám ji mohla přednastavit. Úplně jsem zapomněla, jak krásný pocit je psát... Kapitola má 1655 slov, což je na mě docela dost. A navíc jsem to nechtěla natahovat, protože je v téhle kapitole vše, co jsem chtěla. Asi určitě tam budou chyby, pardón, ale už nemám sílu to kontrolovat a zítra odjíždím.

Ráda bych tuhle kapitolu věnovala Chloe, za to, že tu je a dokonale mi rozumí, Penny, že tu beze mě musí tak dlouho vydržet, Kall, že se vůbec zahazuje s někým, jako jsem já (:D) a nakonec všem, kteří okomentovali prolog (mám tušení, že jich moc nebude ;D)


 


Prolog

30. června 2012 v 17:41 | Někdo. Leslie?
Ahoj. Zítra odjíždím. Na čtrnáct dní. A vážně nemám náladu přednastavovat články, promiňte...


"Není úniku"

27. června 2012 v 22:00 | Charlie
Snad. Nesnažte se mě pochopit. Mě, ani to jediné slovo. Nemá to cenu. Prostě nová povídka, u které jsem (zase) přísahala, že ji dokončím.


Název: "Není úniku" aneb "Když slunce upadá ke smrti roníc krev..."
Žánr: Drama, psychologie (zkouším...), sci-fi (což bych do sebe nikdy neřekla, protože se mi z duše protiví) a fantasy
Hlavní postava: Arminia Scott
Vedlejší postavy: Elijah Moggs, "Rodina", Temnota s velkým T a další...
Čas: Před a po Konci světa (je jedno, jestli to vezmete, jako ten v roce 2012, nebo jako jiný, který nám zajistá bude předpovězen, jakmile tenhle přežijeme)
Rozsah: U mě člověk nikdy neví...
Děj: Arminiiným světem otřásá děsivá skutečnost. Totiž, že nastal konec světa a většina populace i jejích přátel a příbuzných zahynula pod vlivem podivného záření. Arminia neví, co si počít, když tu se do hry v jejím rozpolceném srdci zapojí Temnota s možností vše zachránit. Samozřejmě, Armin po ní okamžitě sáhne, aniž by se starala, co s ní bude dál...
Věnování: Penny, protože je ta, která mě poslední dobou ustavičně drží nad vodou, přestože je to se mnou k nevydržení a Illienel, která... která mi určitě pošle krásný dopis, který si přečtu s ještě větší radostí, než její komentáře.

Já si myslím...: Když jsem začínala vyťukávat jednotlivá písmenka do klávesnice, vůbec mi to nedávalo smysl. A jak jsem pokračovala v psaní, pohltilo mě to. Nepřemýšlela jsem nad Arm, to ona sama mě vedla, aniž bych já měla vůbec ponětí o jejím příběhu. Na konci ale, doufám, budu vědět, kdo je vlastně Arminia zač. Stejně jako doufám, že to zjistíte vy.